Máte pravdu, kuksy jsou staromilecké. Vychází z historie národa a kmene Sámů, kteří nám jsou v srdci blízcí.

Je to proto, že žijí v divočině na místech, která jsou jedna z nejhezčích a nejdivočejších na světě (stále to platí dodnes). Vědí tedy o životě v přírodě více, než my a používají věci, které jsou maximálně funkční – není to nějaký sentimentální kus výbavy, na něj nemají ani místo.

Kuksy jsou praktické i krásné – většina nádobí umí buď jedno, nebo druhé:

• Třeba plecháčky máme také moc rádi, ale jsou spíš užitné, než krásné.
• Porcelánové či skleněné nádobí je zase nádherné, ale příliš křehké na časté užití v přírodě (jasně, i tak někdy zabalíme tenký čínský porcelán po babičce do třech utěrek a rozléváme si u táboráku kávu černou jako noc nad námi).

Kuksy drží teplotu (horkou i studenou) po delší dobu, ale ne zase tak dlouho jako termohrnky (u kterých musí člověk někdy dlouho čekat, než se vůbec může napít).

Proto jsou nám kuksy blízké a proto je i nabízíme – ne jako ozdobnou věc, ale užitečný kus nádobí, který je i krásný.

Také máme rádi plecháčky, ešusy, konvice, …

… je krásné, že si můžeme vybírat podle nálady a použití. Kdyby byl konec světa, asi budeme chtít kombinaci kuksy a malé konvice (0,5 l). Ale naštěstí konec světa není a tak si můžeme „hrát“.

Zpět ale k dotazu. Plecháčky mají nespornou výhodu:

• Ve váze (i když naše kuksy jsou dost lehké, díky vyzrálému materiálu až překvapivě).
• V použití na vařiči či v ohni. Tohle na nich také milujeme!
• V určitém ohledu mohou být robustnější – plecháček můžete zapomenout v tábořišti a vrátit se pro něj za dva roky a bude víceméně stejný. Kuksu už jsme také na pár měsíců nechali v divočině na skále a přežila to. Ale dlouhodobě bychom vsadili na plecháček. Na druhé straně když kuksu ztratíte, časem se rozloží – plecháček ne.
• Plecháček asi vydrží, když spadne z výšky na skálu, kámen, beton… ale zase na kuksu položíte batoh (nebo sebe :)) a pravděpodobně se jí nic nestane (plecháčky už jsme dokázali zdeformovat).

V úplně ryzí praktičnosti tedy asi plecháčky zvítězí. Neřkuli potom ešusy, ze kterých lze pít stejně jako z plecháčků a lépe se v nich vaří.

Nám se ale líbí pít z přírodního materiálu – je to prostě jiný pocit. Kdo přiložil ke rtům dřevo, které voní březovými silicemi a vaší oblíbenou kávou (nebo čajem, nebo destilátem), ví své.

A protože venku (i doma) pijeme často, ten rozdíl nám za to stojí. 

Pokud máte své favority v říši plechové, tím lépe pro vás a ušetříte za kuksu. 🙂

V čem se v kostce tyto kuksy liší od levnějších?

Kuksy, které nabízíme, jsou drahé a ne že ne. Není to tím, že bychom na nich měli nějakou velkou marži (možná byste se nám spíš smáli, že je vůbec prodáváme).

Ale vyrábí je mistr tesař, umělec, který je dělá celý život a opravdu ví, proč je dělá a jak je dělat co nejlépe. Takovou práci obdivujeme.

Sami jsme si ale na ně museli sáhnout (a přivonět!), než jsme pochopili, že ta cena není přehnaná, ale adekvátní. A rádi podpoříme lidi, jako on.

Materiál je pravý březový nádor, jak velí tradice.

V neposlední řadě, vyřezat kuksu z březového nádoru je docela kumšt – jednak je třeba najít strom, který jím disponuje a ideálně takový, kterému neublíží, když se jeho část odstraní (v tom je také březový nádor jedinečný – když se správně uřízne, strom to nezahubí).

Březový nádor je to nejlepší, co ze sebe bříza vydala jako obranu před nemocí či extrémním počasí – ve finském Laponsku, odkud naše kuksy jsou, takové počasí důvěrně znají. Kuksy z tohoto materiálu jsou jedinečné jak kresbou, tak vlastnostmi.

Zpracování i detaily jsou na mistrovské úrovni.

Výroba potom také trvá nemalou dobu, jde o tvrdší dřevo než běžnou břízu. Hlavně je na kuksách vidět, že si tvůrce opravdu hrál s detaily, včetně výřezků a výlisků na prsty, takže i v menších rukách i velké kuksy skvěle sedí!

I esteticky jsou prvotřídní – držátka/ouška jsou většinou z jiného materiálu/dřeva, či kosti, ale jsou tak zalícované, že omakem nepoznáte, že přechází tělo kuksy do držátka. Klobouk dolů.

Další malé detaily, jako očka na šňůrky (a i ty jsou spletené hezky – prostě každý detail se počítá), vypálené razítko a unikátní číslo každé kuksy…

Chcete tedy říct, že nemá smysl kupovat levné kuksy?

Ale na rovinu – měli jsme také v ruce dlouhá leta levné kuksy za 500 Kč a podobné a dodnes nám slouží.

Rozdíly tam ale jsou a proto je nejen nabízíme, ale sami jsme si je pro sebe koupili:

• Kuksy od našeho mistra jsou lehounké, zvláště vzhledem ke své (u větších objemů pořádné) velikosti. Stačí je vzít do ruky a doslova cítíte rozdíl.
• Kresba i estetika je někde jinde – jestliže nám první (levné) kuksy učarovaly, tyto nás vzaly za srdce ještě víc. Pokaždé, když je bereme do ruky, se těšíme z jejich krásy.
• Dřevo je olejnaté, robustní ale přesto lehké – od sériových „humpoláckých“ kuks jsou jakoby „živé“.

Přesto si myslíme, že nejdůležitější je, abyste měli svoji kuksu rádi (bez ohledu na cenovku nebo výrobce) – my dál máme rádi jak své „obyčejné“, tak tyto mistrovské.

A třeba seženete podobně zpracovanou kuksu za pár peněz přímo ve Finsku, na dalekém Severu. I to je krásné a budete moci rozdíl v penězích dát za výlet.

Nebo si kuksu vyrobte sami. Ostatně Sámové říkají, že kuksa se musí buď obdržet jako dárek, nebo ji musí člověk vyrobit sám. 😉

A co my? Ehm, některé kuksy jsme dostali darem… a jiné jsme dostali darem sami od sebe. 🙂

Budeme moc rádi, když nám napíšete na:

info@festovniveci.cz

Nebojte, nebudeme se snažit vám bundu prodat. Klidně si jen rádi popovídáme o materiálu a nasměrujeme vás případně ke kousku výbavy, který pro vás bude vhodnější – i když ho nebudeme prodávat my.

Paradoxně i pro nás je lepší, když si bundu koupí ten, kdo přesně ví co od ní (ne)čekat a bude dál šířit její dobré jméno a nebude se na ní mračit tma ve skříni.