Vlna je, tak jako její vlákno, opředena mýty a pověrami. Někteří na ni přísahají životem a mají z ní vyrobené veškeré oblečení, jiní ji považují za zastaralý materiál, a nemohou ji doslova ani cítit na kůži. Kde je tedy pravda?
Stručně řečeno, je tam, kde si ji vymezí ten, kdo ji nosí – na základě svých potřeb, toho, jak na vlnu reaguje jeho tělo, a možností. To není vyhýbavá odpověď, jen je blízko pravdě, jak ji vnímám já.
Sám se počítám spíše do skupiny těch, kdo vlně svěřují někdy doslova svůj život. O to spíše vím, že i vlna má své limity, a nehodí se pro každého. Podíváme se tedy blíž – chytneme vlákno vlny, zatáhneme, necháme je rozmotat a povědět svůj příběh.
(A nebojte, nebudeme to brát encyklopedicky a do všech detailů. Dnes se prostě jen podíváme nejprve trochu zdálky, a potom trochu blíž, ale odejdeme včas. Všechny podrobnosti, historie a jemné rozdíly se skrývají zase v dalších vláknech vlny, někdy příště.)
Vlna je nadčasová, v dobrém i zlém
Stmívalo se. Jak ubývalo světlo, pomalu jsem si to přiznával – ztratil jsem se. Uprostřed rašeliniště, každý krok byl slyšet v tiché podzimní krajině, skládané ze zakrslých borovic a trsů rašeliníku. Jediný další zvuk byl jemný šum celodenního mrholení.
Psal se sice rok 2016, takže už jsem nebyl odkázaný na kompas s mapou, jako dřív ve svém mládí… ale já měl na GPS v mobilu vždycky „štěstí“, a tak i tahle moderní navigace ukazovala, že jsem asi o dva kilometry dál na vrcholu kopce, a ne v nížině močálu a jezírek zrcadlících temnoucí oblohu.
Měl jsem ale kus analogové výbavy, na kterou jsem se spoléhal už leta – vlněné kalhoty z plstěné vlny, a vysněný vlněný svetr z Rakouska – nebo lépe řečeno, původním majitelem a jeho neopatrným praním vysrážené svetrové brnění… kousavé, útlé takřka na tělo… takže přesně to, co mi v ubývajícím světle dodávalo odvahu, že to i dneska zvládnu do tmy domů, … a pokud ne, zůstanu v teple a suchu, i přes narůstající mrholení.
Vlna je materiál mnoha tváří.
Někdo ji znát jako kousavou bestii, ne nepodobnou některým plemenům horských ovcí, divokých a lítých, jen mlhavě vzdálených svým bratrům a sestrám z obrázků dětských knih. Z takové vlny se často vyrábí vnější vrstvy, bundy, anoraky a kalhoty, jako vystřižené z dalších knih, tentokrát o prvních horolezcích v Himáláji.
Jiný zase zná jen její opačnou podobu – merino vlnu, ze které se vyrábí oblečení jemné tak, že pokryje potřeby i nejmenších dětí, kde se neriskuje alergie či podráždění pokožky.
Z merino vlny má možná dost z nás v šatníku základní vrstvy – termotrika a spodní kalhoty, ponožky, nákrčníky nebo tenoučké, takřka průsvitné rukavice.
Pravda není uprostřed, je v obou (a dalších) podobách vlny. Vlna není perfektní, bezchybná.
Nevýhody vlny
O co raději vlnu mám, o to víc vím, že není ideální do všech podmínek, a vyžaduje, tak jako ostatní materiály a látky, spolupráci svého majitele.
Zde jen ve stručnosti, jak jsem slíbil v začátku článku.
Vlna může kousat
Ne pokaždé, ne každého, ne každá vlna. Dnes se obecně z vlny díky oblibě, které se těší, vyrábí spíše kvalitnější kusy oblečení, z lépe zpracované vlny.
I velké huňaté hrubě vypadající svetry mohou být překvapivě hebké i na holé kůži.
Nicméně někdo má tak citlivou pokožku, že bude cítit svědění i z jemného merino prádla. Tomu lze částečně předejít volbou spodních vrstev – už jsem měl v šatníku svetry, které i mě (jsem proti vlně docela odolný, rozumíme si spolu) hryzaly, ještě než jsem vyšel z domu. Překvapivě to spravilo termotriko.
Je však dobré si vlnu ozkoušet, ideálně na levnějším kusu oblečení, a začít jemně – merino prádlo a ponožky užijete, i pokud jinak vlně nepropadnete.
Vlna hřeje, někdy až moc
Je pravda, že tenká vrstva vlny reguluje teplotu skoro nejlépe z dostupných materiálů oblečení, ať již přírodních, nebo syntetických. Zadá si s ní snad jen hedvábí a některé druhy bavlny (které však zase trpí vlhkostí).
Je překvapivé, že i kilový vlněný svetr dovolí větší rozsah teplot, než průměrně teplá péřovka (a to je peří také skvělý přírodní materiál). Ale pořád je to kilo či více vlny, a narozdíl od té péřovky ji tak snadno nesbalíte do batohu.
Vlna něco váží
Oblečení z vlny nejlépe funguje přímo na vás – ne v batohu. Tam je relativně hůře sbalitelné (zvláště hrubší, či plstěné vlněné věci), těžké v poměru k výhřevnosti (ve srovnání s peřím či lehkými syntetickými izolacemi), a také není tak „rychlé“ jako moderní sbalitelné vrstvy, které často mají zipy, stahování a různé vychytávky pro regulace teploty a rychlé oblékání (a svlékání).
Pokud víte, že se počasí možná prudce zhorší, máte na výběr – vzít si do batohu povětšinou krásnou, ale velkou neskladnou vlněnou bundu a doufat, že jste ji nebrali zbytečně… nebo lehkou syntetiku či péří. Přestože vlnu miluji, i u mě leckdy vítězí ty druhé alternativy, a to mi není líto si brát na jednodenní vycházku krosnu se svetrem a vlněnou bundou.
Vlna je nejlepší, když ji ráno obléknete, a večer sundáte.
Odolnost vlny vůči počasí
Vlna poskytuje velmi dobrou ochranu proti počasí, ale jinou, než jste asi běžně zvyklí. Není to zapnout/vypnout, jako když si nandáte nepromokavou bundu, nebo lehoučkou větrovku, která vydrží 80km/h vítr.
Vlna ve střední (svetry, hrubé košile atd.) a svrchní vrstvě (bundokošile, bundy, anoraky, kalhoty, …) je takový softshell v prapůvodním slova smyslu – neuvěřitelně prodyšná, velmi odolná vůči počasí, ale s limity.
Opravdu velký vítr většinou bez další vrstvy (Ventile, Pertex/nylon, …) neustojí. Celodenní jemné mrholení je ok, ale průtrž mračen či prudce padající mokrý sníh hnaný navíc vichrem ocení spíše další svrchní vrstvu (nebo spodní mezivrstvu opět z vlny).
Je to prostě specifický přístup k počasí, jiný než jsme dnes často zvyklí.
Schnutí vlny
Vlna je velmi odolná proti počasí. Hustě tkaná i proti větru a dešti, ta volně pletená potom vydrží i slušné namočení, a díky izotermické reakci hřeje mokrá dokonce ještě víc, než za sucha… ale pořád platí, že pokud kilový svetr umoříte celodenním deštěm, nabyde násobek své váhy, a usušíte ho pravděpodobně až doma.
Lze tomu předejít svrchní vrstvou – u kvalitní vlny stačí i tenká větrovka navrch, protože ta trocha vlhkosti, co se přes ni dostane, vlna vespod v pohodě pojme, „zatopí“ s ní díky zmíněné chemické reakci, a jde se dál.
Je to ale trochu jiný způsob, než dnes marketingové nutkání:
„Hlavně zůstat v suchu a teple!“
Vlna vám dá teplo, i za mokra. Ale sucho, jakmile je ztratíte, se s vlnou znovu těžko nabývá.
Odolnost vlny
Odolnost vlny závisí hodně na gramáži a způsobu zpracování.
Tenké merino prádlo bohužel většinou vydrží méně, než byste chtěli (protože se stane pravděpodobně jedním z vašich nejoblíbenějších kousků šatníku).
Oproti tomu bundy a kalhoty z hustě tkané plstěné vlny vydrží leta hrubého zacházení i počasí, a dost možná je předáte jednou dál.
A pletené vrstvy jsou často někde uprostřed – s mírnou ochranou na vrch (opět tenká větrovka) vás klidně přežijí, ale pokud je budete brát s batohy, lezeckými sedáky atd., začnou mít lysinky a vyšoupaná místa dříve, než třeba robustní Cordura.
Péče o vlnu
Vlnu můžete pokazit nevhodnou péčí – vypráním v pračce na běžný program, nebo zapomenutím promočeného oblečení v rohu pokoje (nebo zase po vyprání v té pračce).
Také schnutí vlny není moc vhodné na rozpáleném topení, chce trochu času.
A neuškodí vlnu prát v pracích prostředcích k tomu určených, a dodat jí občas lanolin, tuk v ní přirozeně obsažený, který zajišťuje její pružnost a odolnost.
Vzhled vlny
Vlna není moderní, s efektními střihy, vychytávkami plnými zipů, kapes a stahování (i když i takové kousky existují, jsou spíše výjimkou, a ne vždy k lepšímu). Má specifický vzhled, který se někomu naprosto líbí, a jiní ho nesnáší jako zastaralý, vyčpělý.
Já rád říkám nadčasový, ale ano, v horském středisku budete vypadat asi trochu staroškolsky – sektal jsem se s čímkoliv od „co je to za super softshell?“ po „hele, támhle jde Žižka“ (to jsem měl tehdy krásný plstěný vlněný komplet).
Cena vlny
Kvalitní vlna je jen velmi zřídka levná.
Odráží to zemi, kde zvířata žijí, čas, dovednost a práci těch, kdo ji dál zpracovávají.
Není to trend – kdo jste kdy navštívili vlněnou manufakturu, víte, kolik práce stojí i drobnosti z vlny, a to i na místech, kde mají stroje a částečnou automatizaci.
Vlna to částečně vyvažuje svými vlastnostmi (povíme si níže) a odolností v čase (plstěné a hustě tkané věci), ale pořád platí, ano – ponožky a merino prádlo budou většinou dražší, než syntetické, prošoupete je dřív, a bude vám jich více líto.
výhody vlny
Pokud vás nevýhody vlny neodradily, jste pravděpodobně pro vlnu určení, zrození, a čekají vás s ní nezapomenutelné chvíle.
Zní to asi dost marketingově, ale vlna má tu vlastnost, že „uhne“ a nechá se věci dít.
Není to materiál, o kterém přemýšlíte. Když funguje, jak má, ráno ji nasadíte, večer sundáte, a dojde vám, že jste celý den chodili v mírném dešti, větru na vřesovištích a náhorních plošinách, a bylo vám skvěle, tak akorát, a když se zvedl ten déšť hnaný větrem, dokonce vám bylo tak nějak teplo a útulno.
Neuvěřitelné? Kdepak, takhle přesně to příroda vymyslela a uzpůsobila tak původní nositele vlny – ovce, lamy, jaky a další – na rozmary počasí. A že si často nemohou vybírat – horská pásma a rašeliniště, nekryté pastviny, přímořské, deštěm a sněhem bičované útesy.
Vlna reguluje teplotu
Vlna se neustále přizpůsobuje svému nositeli, ale zároveň i okolí. Vyrovnává rozdíly, tak, aby se ten, kdo ji nosí, cítil neustále dobře, tepelně tak akorát.
Tenká vrstva vlny (nebo ve studeném počasí klidně silná) může být překvapivě pohodlná v širokém rozmezí teplot. Můžete v ní jít do prudkého kopce, stát ve svahu s foťákem, zatímco čekáte na ideální moment, znovu šplhat dál… a místo kolísání mezi teplem a chladem zůstává vše stabilní.
Syntetické vrstvy jsou často jako vypínač – zapnete, fungují ve svém omezeném prostoru, a často perfektně. Nedovolí nic navíc, a excelují tam, kde jsou určeny. Vlna je chameleon, takže v plstěných teplých kalhotách můžete brázdit louky předjaří bez pocitu lepkavého horka, a když se ochladí o dvacet stupňů, začne sněžit a foukat, stále je vám stejně dobře.
Vlna odolává dešti, sněhu i větru
Neplatí to pro tenké vrstvy na tělo, ale svetry, bundy, kalhoty z hustě tkané či plstěné vlny? Ano, čím hustší, těsnější vazba, tím lepší. Takováto vlna je softshell na pomezí s hardshellem, který ustojí i celodenní podzimní déšť (pokud je to hustší, letní liják, je na takovou vrstvu vlny stejně příliš teplo), sníh a do určité míry i vítr.
Pamatuji si, jak jsem celý den ve vlněných kalhotách a bundě brázdil neprochozené svahy na telemarkových lyžích, díky absenci umu padal neustále do sněhu, a na konci dne byly hlavně kalhoty „osrstěné“ kuličkami slepeného sněhu.
Pod kalhotami i bundou? Perfektní teplo, ať už jsem šel prudce do kopce s krosnou, jel ze svahu dolů, nebo stál a čekal, až mi vychladne ve víku termosky čaj.
Vlna hřeje, i když je mokrá
Výše jsme si řekli, že vlna po velkém namočení špatně schne. Ale dokud není skrz naskrz promočená, hřeje dál, a dokonce mírně víc, díky izotermické reakci. Ta potom urychluje schnutí, a po uschnutí se hřejivost vrátí zase do normálu.
Pokud to zní moc technicky, tak nebojte – není to tak, že zmoknete, vlna začne nesnesitelně hřát, a do hodiny jste jak ve vytopeném pokoji před kamny. V praxi je to spíše tak, že i po namočení je vám stále dobře, i když cítíte třeba vlhkost na těle (u základních vrstev), nebo blízko těla (u provlhlých svetrů a bund) – zvláštní pocit, když jsme přece zvyklí (jak u některé syntetiky, tak hlavně bavlny), že mokro = zima a lezavý pocit.
Ne tak u vlny, která si drží mikroklima, tak jako třeba u ovcí, které moknou na horských svazích desítky, někde i stovky dní v roce, a těší se přesto zdraví a vitalitě. Ano, vlna není tak efektní v poměru váhy a hřejivosti, jako třeba peří hus a kachen, ale také narozdíl od péřových výrobků dovolí svému nositeli patřičně větší rozsah teplot, počasí, … a hlavně nečasí.
Vlna opravdu dýchá
Struktura vlákna vlny je taková, že se díky ní vlna těší velké prodyšnosti. Je přitom pozoruhodné, že to platí jak pro tenké termoprádlo o váze 150 g/m, tak o robustní bundě z pancířových 600+ g/m. Nejde o žádný marketing, ale přímo strukturu vlákna, o které si povíme níže.
V praxi to znamená, že je vlna ideální jak pro túry v teplejším počasí (základní a tenké vrstvy vlny), tak pro tahání těžké krosny se zimní výbavou, kdy se potíte, zatímco kolem vás řádí sněhová bouře, a vlna vše krásně pustí ven, takže se na povrchu vysráží vedle nalepeného sněhu i krystalky potu, a celé si to vezme vítr – odpaří se, nebo zůstane na povrchu, což vlně, jak jsme si řekli předtím, nijak nevadí.
Vlna je antibakteriální
Neboli na rovinu řečeno – nesmrdí po (klidně opakovaném) propocení, nebo jen velmi pomalu a neochotně. Zvláště čistá vlna bez příměsi vydrží opravdu hodně dlouho, a i po „znečištění“ ji většinou stačí nechat vyvětrat, ideálně za mrholivého, či mrazivého dne venku, vyfoukat, a zase voní krásně lanolinem.
V praxi? Základní vrstvy i ponožky (!) vydrží klidně týden celodenního nošení. Svetry a svrchní vrstvy? Často je nemusíte vyprat ani jedinkrát, ledaže byste jim chtěli dodat lanolin, nebo spadli do bažiny, nebo je polili něčím nevábným.
Na domácí nošení je tato vlastnost příjemná, ale na expedicích, kde není možnost si vyprat? K nezaplacení. Často se takový kus oblečení stává druhou pokožkou, domovem, který nesundaváte kromě mytí v potocích – a nemusíte se za to stydět – je to už tak zařízené.
Vlna je tichá
Vlna nešustí, a je volbou lovců, fotografů zvěře a dalších povolání, kde je nepozorovaný pohyb krajinou zásadní.
Je tichá i pocitově – když funguje, nijak moc se jí nemusíte zaobírat. Pokud ji máte hodně rádi, napadne vás občas:
„Tenhle svetr prostě miluju, už jsme toho tolik zažili!“
Ale to je celé. Žádná složitá údržba, pravidelné praní, impregnace, recitování manter (i když vlna je určitě pochopí). Jen tichá spolehlivost.
Cena vlny jako výhoda… cože?
Cenu vlny jsem uváděl nahoře jako nevýhodu. A je to pravda. Ale vysoká cena vlny je i výhodou. Pomineme-li to, že nás nutí si dobře vybrat výbavu a mít ji rádi (a nemít v šatníku spoustu nahraditelných věcí)?
(Navíc ano, nejsme děti, a asi bychom se nezlobili, kdyby byla levnější.)
Vlna si drží cenu. Takže pokud něco, co jste si koupili, nesedne, nebo už to nenosíte? Snadno takový kousek prodáte – schválně se podívejte po bazarech, kde se kvalitní kousky stále prodávají, často i hodně použité, třeba za polovinu původní ceny.
(A to nás přivádí oslím můstkem ke skryté výhodě – na bazarech je vlny docela dost. Často ji někdo dostane jako pěkný, drahý dárek, s dobrým úmyslem. A obdarovaný vyvalí oči, předstírá nadšení, a pak šup s vlnou na bazar – stává se to častěji, než byste řekli.
To je šance, vstupenka do světa kvalitní vlny za hubičku – často ti neprávem obdarovaní nevědí, co prodávají, nebo to vědí, ale chtějí se toho prostě zbavit. Velká cena vlny znamená, že většina jí nepřijde na zmar a dostane se do správných rukou – časem.)
Kde je tedy pravda?
Klady i zápory si na několika místech protiřečí, že?
- Vlna hřeje někdy až moc, jindy zase reguluje teplotu.
- Vlna ustojí nápor počasí, ale neustojí všechno.
- Vlna vydrží velké mechanické poškození a prudké zatrhnutí (trny, skály), ale je choulostivá na dlouhodobý oděr třeba od batohu.
- Vlna vydrží jiskry z pořádného zimního ohně, ale stačí sezona v šatníku s moli a je po ní.
- … a tak dál.
Pravdu si musíte s vlnou najít sami. Používáním, zkoušením. Ano, je to riziko.
Možná koupíte drahou vlněnou bundu, která bude profukovat víc, než by podle uvedené gramáže měla. Možná koupíte tenký svetr, který jste chtěli na brzký podzim, ale díky vyčesané kvalitní vlně hřeje tak, že si ho teď představíte na sobě leda v mrazech.
Ale potom to přijde – navléknete těžký vlněný svetr ráno po probuzení v promrzlé chatě, a je jasno. Teplo je okamžité, a trvá celý den. Nebo jste na vrcholku kopce, zatáhnete kapuci těžkého vlněného anoraku, spolu s tím, jak se zatáhla obloha, a víte, že nic lepšího jste nemohli zvolit – nespěcháte, nemusíte před počasím utéct.
Co je to vlastně vlna?
Ubývalo světla i tepla, k rašeliništi se ze všech stran blížil soumrak a nahlížel na mě mezi větvemi kleče. Některé kroky namísto šepotu vlhké půdy rezonovaly tichým krystalickým dotykem námrazy, která se začínala tvořit, zatím neviditelná. Za chvíli rozsvítím čelovku, a uvidím pavučinu spojující mrazem ztuhlé trsy a vodní hladinu, protékající všude okolo.
Na noc se tu neutábořím, není tu suché a rovné místo na nocleh. Na chvíli si tedy sedám, vytahuji mapu a kompas. Že se ochladilo, vnímám jen na prstech, které rovnají záhyby mapy. Představuji si ovce, jak v podobné krajině několik tisíciletí utvářely vlnu, ze které mám vše na sobě. Trochu mě to uklidní. Jak houstne tma a déšť se mění na zmrzlé vločky, svetr začíná hřát, dává mi pocit zpomaleného času. Ještě chvíli budu sbírat odvahu, než se vydám mezi nízké stromky, s nadějí, že se dostanu zpátky na cestu.
A teď se přesuneme z poetických výšin (nebo spíše nížin) hezky na zem, k ovcím, jakům, alpakám, velbloudům a dalším, kteří nám vlnu poskytují. Podíváme se na strukturu vlákna a proč to celé souvisí s těmi výhodami i zápory popsanými výše.
Než se vlna stane svetrem, ponožkou nebo kabátem, je to vlákno, které roste na zvířeti, jehož celý život závisí na tom, aby zůstalo v teple, suchu a naživu v místech, kde přístřeší je volitelné, ale počasí nikoli. Vlna nezačala jako oděv. Začala jako ochrana, na kterou se spoléhali její majitelé životem. A první majitelé nebyli lidé. Snad i proto měla dost času na to se stát opravdovou odpovědí přírody na své vlastní výzvy.
Ve své podstatě je vlna proteinové vlákno. Narozdíl od bavlny, která je rostlinou, nebo syntetických materiálů, které se taví a tvarují do uniformních vláken, vlna roste. Pomalu. Nepravidelně. Každé vlákno reaguje na klima a samotné zvíře v něm umístěné.
To je důležité. Industrializace vlny samozřejmě také existuje, ale pořád zde hraje roli organická tvorba, chemie v pohybu, ne zastavená v kýžený moment času.
Vlna byla formována přežitím dlouho předtím, než byla formována vkusem. Vítr, déšť, slunce, chladné noci, vlhká půda – všechny tyto faktory jsou zapsány do každého vlákna.
Struktura vlněného vlákna
Pokud se podíváme zblízka na vlněné vlákno – opravdu zblízka, pod mikroskopem – přestane připomínat nit. Zjednodušeně řečeno vypadá jako dýchající, živé lano s povrchem z překrývajících se šindelů, a s pružným jádrem… a to celé je zakryté jemnou membránou, tenkým filmem.
Ne, nezní to vůbec jednoduše, že? A ne, není to text napsaný AI (nebo přeložený Google překladačem). Ale lépe to asi nepopíšu. Zkrátka… živé vlákno, lano, chráněné zvnějšku (šindelová struktura překrytá navíc jemnou membránou), i zevnitř (pružné jádro).
1.
Vrchní obalová část:
- Obal, film či membrána, tenká a voskovitá.
- Tento obal je tvořen lipidy/tuky,
- čímž je přirozeně vodoodpudivý,
- také proto, že se v něm nachází lanolin, trochu zjednodušeně (znalci biologie prominou) „vlněný tuk“.
Lanolin je to, co udržuje vlákna pružná a hladká, odolná, a také odpuzuje vodu zvenčí – déšť, sníh a další radosti počasí. Chrání také proti UV záření (vlněné oblečení mívá přirozeně slušný UPF faktor) a nečistotami. Lanolin tedy drží v kondici i tuto první ochrannou vrstvu.
2.
Šindelová část:
- Předchozí část obaluje překrývající se šupiny,
- ty směřují všechny stejně,
- tím jak se překrývají, pomáhají uzamknout vlněné jádro vespod proti horku, vlhku a oděru.
Tato vlákna dávají vlně jak její odolnost (mechanickou i proti počasí – voda po šindelech stéká, tak jako u střechy domu), tak ale třeba i kousavost u hrubě opracované vlny.
(A naopak – třeba u merino vlny jsou tato šindelová vlákna tak jemná, že je zkrátka pokožka ani nezaznamená – zároveň i proto má merino podstatně nižší mechanickou odolnost.)
Tato vlákna nejsou uzamčena neprodyšně – mají mezi sebou mezírky a prostory, díky kterým může vlhkost zevnitř cestovat ven na povrch. Tekutá voda se dostává hůře dovnitř – a voda v podobě páry/potu jde snadno ven.
Vidíte, kde výrobci moderních membrán vzali inspiraci?
3.
Jádro:
- Jádro je srdce vlněného vlákna, a důvod, proč je vlna taková, jaká je.
- Je složeno z keratinu (stejný typ proteinu jako jsou třeba vlasy a kůže),
- je plné molekul které připomínají „pružinky“.
- Tyto pružinky se napínají a povolují, tak jako mechanické pružiny, a tím transportují vodní páru (pot) směrem ven a také produkují malé množství tepla (izotermická reakce), zvláště když jsou trochu mokré (což jsou z podstaty věci skoro vždy – ať již absorbují vzdušnou vlhkost (mikroskopicky, ne tak že budete promočení!), nebo váš pot).
Zároveň jádro je hydrofilní, tzn. že přitahuje vodu (pot), v takovém množství, aby zůstalo spolu s obsahem lanolinu pružné, měkké, a izolující. Postupně ji přemění na teplo a odpaří, a vyrovnává opět teplotu.
Proč tedy vlna dýchá, když je zároveň voděodolná?
Kdo to zažil, ví že to není žádná ezoterika – vlna se opravdu přizpůsobuje svému nositeli i jeho okolí a vyrovnává teplotu neustále na komfortní.
Možná jste doma na vlhké chatě vzali do ruky merino rolák, a zjistili, že je trochu těžší, než za suchých slunečných dní, a na pomak jakoby vlhký… brr, to bude ale neútulnost, že? Ale kdepak, po oblečení – naprostý komfort a teplo.
Je to dané právě strukturou vlákna, jak jsme si popsali výše – vlákno z proteinu keratinu vodu v podobě potu (a částečně i v podobě vody zvenčí, která projde šindeli) přitahuje a absorbuje.
Následně ji mění teplem na vodní páru, které cestuje na povrch ze šindelů, kde se odpaří. Tento povrch navíc chrání proti vodě zvenčí, jednak strukturou překrývajících se šindelů, druhak lanolinem, tukem obsaženým ve vlněném vlákně.
Je to jako mikroklimatický systém přímo na míru!
Jeden materiál, několik osobností
Už v dětství jsem, nevěda že jde o vlnu, nosil nejraději tenký, kousavý svetr na zip upletený od babičky. Rukávy byly vždy trochu krátké (kupodivu se to s věkem nezlepšilo), krk docela volný (žádné přiléhavé útulné roláky), a opravdu kousal… ale bylo mi v něm bláznivě dobře.
Na chalupě tehdy na Šumavě bývaly měsíc dlouhé chatové letní prázdniny se třemi týdny deště a teplotami blízkými podzimu, ale i zpátky ve městě. Do školy jsem se ho styděl nosit, ale doma jsem svlékl mikinu a vyměnil ji zase za svetr.
Moje posedlost šla ale dál – měl jsem, nevím po kom zděděné, vlněné spodky, šortky, z opravdu chundelaté, kousavé bílé vlny. V zimě jsem je nosil pod manšestráky do lesa za městem – představoval jsem si, že ten půl kilometr čtvereční je severská divočina, a opravdu pro mě byla, stejně jako ty spodní kalhoty byly trapperská výbava, na které jsem závisel životem, a hrdě snášel kousání při každém kroku. Časem jsem si zvykl.
Na příbězích je vidět, že vlna má mnoho podob. Po letech jsem přibral (tehdy už s vědomím, co to vlna je a proč funguje) různé kalhoty a anoraky i bundy z hustě tkané plstěné vlny, obří armádní těžké, jakoby olejové svetry plné lanolinu, merino prádlo (které už nekousalo ani trochu), vlněné čepice volně pletené i plstěné jako pancíř z vlny (jednou přiléhavě vyzkoušené i v krupobití)…
Ať již hledáte tenkou přizpůsobivou vrstvu na tělo, chundelatý svetr s vysokým loftem, nebo právě takový vlněný softshell/pancíř navrch, vlna má řešení.
Měkká a přiléhavá
- Merino a další jemná vlněná vlákna. Po důkladném vyčesání je možné i hrubou vlnu dostat na jemnost srovnatelnou takřka s merinem (a většinou si to výrobci nechají dobře zaplatit, což není divu – je s tím strašná práce).
- Ponožky, základní vrstvy/termoprádlo, nejtenčí rukavice, čepice a čelenky či nákrčníky, kukly a další malé, ale šikovné posilující části šatníku.
- Často překvapivě úslužné – někdy stačí jen nandat tenký nákrčník a merino rukavičky (i když na ruce není zima), a najednou je teplo na těle i v nohách. Vlna žije v detailu.
Pletená
- Tradiční pleteniny, často podle regionu mají různé místní zpracování, kterým se liší.
- Může být kousavá, nepoddajná, ale i měkká, hebká, ukázkově hebká (kašmírové svetry), nebo něco mezi tím (islandské čtyřkilové svetry nahrazující expediční péřovky).
- Většinou slouží jako izolační vnější, či mezivrstva.
- Svetry, čepice, rukavice a palčáky, šály, ale také pletené ponožky, které mají své kouzlo a zcela jiné vlastnosti, než jemně pletené merino (které je ale také skvělé).
Hustě tkaná a plstěná
- Vlna, která je díky vaření a plstění zhutněná do zcela jiné podoby, než jsou volně pletené svetry, či jemné merino.
- Vydrží velkou mechanickou zátěž napříč lety, odolává větru i dešti a sněhu…
- … ano, závisí hodně na kvalitě vlny (jen gramáž samotná nestačí), gramáži g/m, a také samotném umu zhotovitele, ale obecně platí, že je tím nejodolnějším z říše vlny.
- Vyrábí se z ní většinou bundy, anoraky, kalhoty, ponča, ale také deky, či filcové botičky (nebo vložky do bot).
Na pomezí kategorií
- Tento typ zpracování většinou slučuje několik postupů – například pletení kombinované s následným plstěním, nebo třeba vařená vlna, která se dále šije.
- Třeba v naší nabídce z rakouské horské manufaktury, kde vlnu pletou, ale také vaří a potom hotové pláty střihají a skládají do podoby unikátních svetrů a dalších nevšedních kusů.
- Patří sem i nekonvenční výrobci, kteří dělají z nejjemnějšího merina plstěné tkaniny, takže výsledné anoraky jsou plné měkkosti, lanolinu, ale také mají podstatně větší odolnost (a násobnou cenu), než jemné neplstěné merino.
- Vyrábí se z nich cokoliv, co dává smysl, vlastně cokoliv z kategorií výše. Často jsou tyto experimenty takový vrchol toho, co lze s vlnou vymyslet a někdy se unikátní vlastnosti zvířat, prostředí a zpracování promítnou v něco, co překonává všechny tyto kategorie, kdyby byly vedle sebe oddělené.
Závěr – život na jedné vlně
Vlna není magie, a není nejlepší pro všechny situace.
Pro mě osobně je ale klíčem pro velkou část z nich.
Jak leta jdou, všímám si, že když jedu ven a opravdu o něco jde, potřebuji spolehlivost, beru buď vlnu (většinou), nebo ještě jeden materiál, o kterém si napíšeme příště (a nápověda, tento je jeden z mála syntetických, které si u mě vydobily pevné místo).
Vím, že i když počasí nevyjde podle představ, a schytám to ze všech stran, vlna mě nezradí – je dokonale jednoduchá, analogová, nejsou tam žádné neznámé proměnné, které čekají na tu nejméně vhodnou chvíli (jako když jsem dříve nosil jednu syntetickou větrovku a po letech se zničehonic druhý den během pětidenní túry v divočině rozpárala na několika místech, když jsem vzal za zip, abych odvětral pot.
Kromě spolehlivosti mi vyhovuje ten pocit, který doslova cítím na těle – cítím, jak se vlna snaží, aby mi bylo dobře. Ano, ne vždycky to vyjde. Někdy to neodhadnu a vyberu moc teplý svetr, takže žije většinu túry, těžký a objemný, v batohu. Jindy fouká daleko víc, než mělo (pravda, já docela zanedbávám dopředu shlédnout počasí), a ta tenká větrovka navíc by mi udělala službu, namísto zatvrzelého „tenhle anorak z plsti vydrží všechno“.
Většinou je to ale přesně naopak – divím se, jak moc ty věci unosím, jak je mi dobře, a jak opravdu špatné povětrnostní podmínky ustojí bez ztráty korunky.
A korunka mě přivádí ke troše romantiky na závěr – u jedné oblíbené bundy z vlny vždycky shlédnu na klopu s knoflíky, na kterých se skví tři korunky – švédský znak armádních vlněných pokladů. Pousměju se s vědomím, že tento kus oblečení funguje někde už čtyři desítky let, v prostředí daleko náročnějším, než kam se většinou vydávám já… a tím se mi připomene, že vlna jako taková tu byla ještě daleko dřív – první horolezci na Everestu, a ještě před nimi námořníci v ledových průzkumných výpravách, a ještě předtím…
Vím, že jsem v dobrých rukách. A to mi dává možnost zapomenout na výbavu.
Výbava mizí, krajina se otevírá, a s ní ten pocit, kdy se šeří, a vy víte, že kromě batohu s jídlem a spaním vás nečekají žádné další povinnosti, a jste soběstační, v místech ze svých snů, a jen další dny se táhnou před vámi, jako vlákno vlny, bez počátku, bez konce.
