Celokožené pohorky – láska na celý život?

Prší už tři dny. Až na krátké prosvity slunce mezi mraky padá déšť neustále. Krosna je nasáklá, nějakým způsobem i pod pláštěnkou, a rukavice jsou k ničemu – je v nich hůř než bez nich. Vrstvy oblečení se postupně mění v jednolitou, vlhkou masu.

Ale vaše nohy? Pořád relativně v suchu. Od svítání jste zase na nohou. Překračujete padlé kmeny, klečíte v mokrém podrostu. Bláto, listí a kluzké obnažené kořeny. Odpoledne konečně začínáte stoupat z údolí, ale to znamená převýšení a mokré skály. Namísto vlkého podrostu budete obnažení větru a dešti na svazích mezi keři cypřiše, načechranými mlhou. Nevadí. Boty drží pevně stopu – tak jako vy.

Moderní boty a zub času.

Ať už pravidelně podnikáte exkurze do divočiny, nebo se jen tak rádi touláte místní krajinou, chcete se na výbavu spolehnout. O botách to platí dvojnásob – jsou spolu s batohem přímá kontaktní místa, která prostě „neokecáte“.

Komu se kdy uprostřed týdenního přechodu hor odlepila špička boty, nebo se mu hned první den túry boty po průchodu mokrou trávou promočily skrz, ví své.

A asi každý jsme zažili, že oblíbené boty se rozpadly přesně ve chvíli, kdy jsme je začali mít opravdu rádi, načež jsme zjistili, že už se nevyrábí. A teď zase vybírat, načítat recenze, vytáhnout peněženku a doufat…

Došlo to tak daleko, že někteří si oblíbené boty (nebo další části výbavy) kupují hned po několika kusech, protože přijali za své to, v co někteří výrobci tak trouchu doufají – v plánovanou nahraditelnost.

Moderní pohorky mají své nesporné výhody. Jsou pohodlné, často hned po nazutí. Jsou lehké, a dokud v nich funguje membrána, tak odolávají počasí. Rychle schnou, bývají odpružené, a někdy, když se sejdou všechny planety, jsou i levné. V čem je tedy problém?

Spolehlivost není komodita.

Do civilizace je to z nejužšího místa minimálně dva dny, a z hloubi hor dvojnásobek. Tady znamená selhání výbavy rozdíl mezi tím, jestli se dostanete domů… a nebo ne. Vzpomínáte na průvodkyni na stanici:

„Dva roky zpátky jsme museli volat vrtulník. Klientovi se rozpadla podrážka. Do těch novejch bot dávají polyuretan a ten má svůj vlastní poločas rozpadu. Nikdo neví, kdy přijde. No a tentokrát přišel. S urvanou podrážkou se špatně jde přes hory. Museli jsme to sdrátovat paracordem, aby došel aspoň na kopec, kde mohl přistát vrtulník.“

Moderní boty mají omezenou životnost. Rozpadá se lepení a šití, časem sešlapete podrážku, a až přestane fungovat membrána, začnou protékat.

Tohle nejsou žádné konspirační teorie, ani zlý úmysl výrobců. Je to zkrátka dané konstrukcí a použitými materiály. A existuje malá delta výrobců, kteří dělají i moderní boty dobré kvality a se slušnou životností. Většinou ale takové boty nemají jejich dříve typickou výhodu – cenu. Kvalita prostě bývá vždy někde zaplacená.

Pořád je zde ale konstrukce boty jako takové – materiály, i když třeba kvalitní, nemohou konkurovat činěné full grain kůži celokožených bot. Šití – zvláště je-li třeba norské (tzv. Norwegian welt) nebo Goodyear, Flexi a některá další – je také takřka vždy odolnější v čase než sebelepší lepená podrážka. A lepené podrážky, snad až na některé naprosto ezoterické exotické výjimky, nelze po sešlapání vyměnit.

Kdo jezdíte do divočiny, nebo venku pracujete, hledáte absolutní spolehlivost. Chyba vás může stát pár dní práce… nebo mnohem víc. Promočená a následně na plech zmrzlá bota v severských močálech, nebo podrážka urvaná uprostřed sestupu suťoviskem v Rumunsku? Člověku dojde, že závady se neprojeví doma v botníku, ale právě v náročném prostředí.

Je dobré říct, že se nesnažím nikoho děsit. Marketing strachem nesnáším, a určitě to neznamená, že vzít si moderní boty do divočiny se rovná zbabranému podniku. Spíše jde o pocit klidu, kdy vím, že typické starosti s botami spojené vůbec nemusím řešit, a můžu se soustředit jen na chození a pobyt v místech, která miluji.

Spolehlivost je v tradici.

Vaše boty jsou až úsměvně jednoduché. Jsou jako mechanické hodinky – přesně víte, z čeho jsou vyrobené, jak fungují a proč. Voděodolnost jste si během let sami vyladili impregnací a péčí. Ušly s vámi tisíce kilometrů – chytré hodinky, které vám počítaly kroky, už jste od té doby vyměnily za nové… a přestali jste zaznamenávat vzdálenosti. Stačí, že jdete.

Celokožené šité pohorky tedy nejsou nejlepším řešením pro každého – ale kdo ví, na co se dívat při výběru, zná jejich klady a zápory, ví, jak se o ně starat, ten také ví, že přežijí se ctí všechna jeho dobrodružství a odpustí i velmi hrubé zacházení.

Pohodlí se v nich musí vychodit, i když jsou také modely, které jsou od prvního dne jako bačkůrky. Odolnost proti počasí zajišťuje jednak kvalitně vyčiněná kůže impregnovaná od výroby, druhak ošetření krémy s impregnací. Vydrží potom velmi dlouho odolávat vodě. Oproti tomu membránové boty jsou na začátku života téměř 100% vodotěsné, ale jakmile se membrána časem poláme, přestane fungovat. Moderní boty také nemají tak odolnou konstrukci a bývají z méně kvalitní kůže, nebo uměliny.

Kvalitní kůže je naproti tomu schopná přežít několik generací. Dokud se o boty staráte, odolají počasí i terénu bez ztráty funkčnosti, ať už boty máte 5, 10 nebo 20 let. V neposlední řadě u celokožených bot lze vyměnit podrážku po sešlapání za novou – jsou majitelé, kteří vyměnili 8-10x podrážku a boty slouží stále jako na začátku.

Jak poznat kvalitu?

Tisíce kilometrů – však jste boty už třikrát během let poslali na výměnu podrážky. Až to zase bude potřeba (možná před podzimním výletem na to místo, které znáte už jedenáct let, a nedá vám spát?), dáte je ševci a za měsíc budou zpátky doma jako nové. Nebo lepší.

Jednoduše řečeno, kvalitní celokožené pohorky by měly být schopné jít tak dlouho, jak chcete jít vy. Měsíce, roky, a ještě dál. Nezastaví je to, co běžné boty. Podrážka se po sešlapání vymění – není to způsob, jak ušetřit a ze špatných bot udělat ještě naleštěnou bídu.

Naopak je to něco, co z nich udělá boty opět nové, a v něčem i lepší. Jakékoliv závady lze většinou opravit. Mají jen málo částí, kterým nelze rozumět, a nemají žádné, které tam jsou proto, aby nešly rozebrat, opravit.

Jsou jako stará auta, nebo notebooky, ve kterých šlo ještě vše ručně vyměnit.
A podobně jako ony vás nezradí a nepřekvapí ve chvíli, kdy se to nejméně hodí.

Konkrétně?

• Svršek z jednoho kusu kůže typu Full Grain o síle 2,5 mm a více, ošetřené proti počasí činidly od výroby.
• Uvnitř mají také kůži, teletinu 1,2 mm a více. Spokojené a voňavé nohy, pohodlí jako v bačkůrkách.
• Minimum švů a různých částí – to vše jsou místa, která se časem pokazí.
• Podrážky jsou přišité, nikoliv lepené – lze je po sešlapání vyměnit.
• Případný servis je snadný (ačkoliv většina těchto bot se bez něj obejde). Kvalitní boty navíc opraví jakýkoliv šikovný švec – nejste vázáni na výrobce.

Kvalita na půli cesty?

Nejhorší jsou pak boty, které si berou nevýhody obou světů – jsou relativně těžké, někdy se těžko rozchází (nebo prostě zůstanou i přes veškerou péči až uměle, nepřirozeně tvrdé), zároveň snadno promoknou, a o to hůře díky použité kůži v kombinaci s membránou schnou.

Kůže, i když z naprosté většiny případů u takových bot nekvalitní, by mohla alespoň odvádět svoji práci, ale membrána a umělá podšívka jí nedají šanci – nohy se potí, zapáchají, a kůže, která není full grain, natožpak kvalitně činěná, naopak prodlužuje dobu schnutí.

Mimochodem, toto platí i pro kvalitní celeokožené boty, pokud je někdy opravdu promočíte – třeba při pádu do vody, močálu – budou schnout podstatně déle, než ty moderní z umělých materiálů. Vtip je ale v tom, že pokud se opravdu nestane nehoda, jen tak je většinou nepromočíte do takového stavu, aby vás to muselo trápit.)

Postupně mizí výhody moderních pohorek.

Moderní pohory mívaly nespornou výhodu ceny.
Tato výhoda však postupně mizí, jak jdou roky.

Dříve byla koupě kvalitních celokožených pohorek opravdu investice, většinou zhruba dvakrát i tříkrát dražší, než moderní pohorky. Ne že by už tehdy nebyly membránové a další novější pohorky i ve vyšších cenových kategoriích, ale nebylo tak těžké sehnat botu za polovinu, či třetinu ceny celokožených bot.

Dnes, pomineme-li Decathlon a něco málo levných, ale kvalitních obchodů, více a více vídáme pohorky, které cenou konkurují, či dokonce převyšují cenu těch celokožených. Mimochodem, proti Decathlonu a spol. nic nemáme, ba naopak – pokud už kupujete moderní boty, je to, dle našeho skromného názoru, jeden z těch lepších zdrojů – uživatelské recenze nejsou cenzurované, a cena bývá opravdu příznivá. V takovém případě z finančního hlediska ta plánovaná nahraditelnost dává dokonce smysl.

Jistě, pořád třeba při běhu na dlouhou trať celokožené pohorky zvítězí, ale to může být při cenách Decathlonu atp. znát třeba až při takovém čtvrtém páru bot. A pokud chodíte ven spíše občas, ani to vlastně nepocítíte.

Co se nám moc nelíbí, jsou tak výrobci a prodejci, kteří za 7+ tisíc Kč slibují hory doly v odolnosti a spolehlivosti, jen proto, abyste za rok dva častého použití boty museli vyměnit. Známe docela dost komunit lidí, kteří na botách profesně závisí (dřevaři, lesáci, vědci v terénu, řemeslníci, …), a to, že musí v průměru kupovat co dva roky nové boty, berou jako cenu podnikání… dokud neobjeví celokožené pohorky.

Zažil jsem naopak něco, co mi pozvedlo koutky do úsměvu – prodejce v jednom horském městečku mi řekl, když jsem potěšeně komentoval skromnou, ale podařenou nabídku celokožených pohorek:

„Ale jo, lidi je kupujou. Hlavně dřevorubci, protože si spočítaj, že jim vydrží několikrát víc, než cokoliv novýho.“

Celokožené pohorky nemusí být nutně kvalitní.

Bohužel jsme zprostředkovaně u kolegy zažili koupi bot, splnění dávného snu, který skončil tři týdny po nákupu. Bylo to o to horší, že šlo o kdysi věhlasného výrobce s tradicí, a boty pořídil nejen sobě, ale i partnerce, jako zasloužený společný dar do terénu, kde měli práci i veškerý volný čas.

Výrobce, z našeho pohledu zcela jasnou reklamaci neuznal, a hrubě zákazníka odbyl.

Takoví lidé dělají potom špatné jméno celé kategorii, která je už tak přeci jen postavena mimo hlavní proud.

Stejně tak různé armyshopy, eBaye a další mohou, ale nemusí nabízet kvalitu. Někdy jde prostě jen o líbivé retro (vizte níže), nebo kvalitní, ale již poškozené boty, případně moderní variantu slavných bot, která už není ani z pětiny, co originál.

Pokud máte trpělivost, určitě doporučujeme bazary prohlédnout.

(A třeba na našem bazaru jdou všechny boty přes nás, tj. nekoupíte zmetek, navíc z prodeje tam nemáme ani korunu, nejsme tedy přímo motivováni prodejem.)

Má to ale i dobrou stránku – kvalitní naštěstí neznamená nutně drahé. Spousta celokožených bot kolem šesti až deseti tisíc Kč (240 až 400 EUR) má srovnatelnou, nebo i lepší kvalitu jejich bratříčků a sestřiček, kteří stojí třikrát tolik. Jde jen vědět o to, kde hledat.

Platí to však někdy bohužel i naopak, pokud jste doufali, že prostě koupíte to nejdražší, a automaticky tím máte záruku, že máte kvalitu. Někteří výrobci opravdu už jen těží ze svého kdysi dobrého jména, často používají staré fotky, kde ještě ten stejný model, co nyní prodávají, měl třeba kvalitnější kůži a lépe udělané šití i podrážky.

Takto jsem třeba koupil (bohužel, nechci jmenovat) vyšší model svých letitých, skvělých pohorek, jako dávný splněný sen (tahle kapitola se jim hemží). A sice se mi nestalo to, co kolegům výše, ale ten „vyšší model“ je z horší kůže, s již ošizenou podrážkou, a až ostudně zpracovaným jazykem, oproti „nižšímu“ modelu, který mám dodnes v botníku a kvalitou ho převyšuje.

Jak z toho ven?
Ptejte se prodejce, či přímo výrobce:

• Ptejte se na to, jak probíhá případná záruka,
• co se konkrétně stane v případě reklamace,
• co až přijde čas vyměnit podrážku,
• nebo třeba jak se o boty starat,
• případně si vyžádejte recenze uživatelů (i kdyby nebyly veřejně na webu, dobrý prodejce je pravděpodobně má, a poznáte sami, jestli si je jen napsal na koleni).

Sledujte, jak odpoví, poslouchejte své pocity. Zkuste zjistit názory či recenze uživatelů přímo.

A nebojte, není to taková džungle, jak to zní. Ale je fér říct, že, tak jako u moderních bot, i ten celokožený svět nejsou jen krásné horské dílny, ruční práce bez kompromisů, a bezchybné recenze.

Celokožené pohorky – od mýtů k realitě.

Celokožené pohorky jsou také opředeny různými mýty a pověrami.
Podívejme se na ně zblízka:

Celokožené boty se musí dlouze rozcházet.

Tohle platí pro některé tvrdší kategorie celokožených bot, ale závisí to i na mnoha dalších faktorech, jako je podrážka, kvalita kůže, vnitřní výztuhy a dalších.

Třeba hned moje první boty před patnácti lety byly opravdu vykoupené krví. Rozcházel jsem je asi tři týdny, na kratších vycházkách (více jsem nezvládl), měl jsem potlučené holeně, modřiny místy do krve…

… ale dodnes je mám v botníku, a jsou to boty, ve kterých se někdy jen tak z legrace postavím do suťoviska, nebo polomu, a „jedu“ dolů, s naprostou stabilitou. Jsou to boty, které kopají odvážně stupy do zledovatělých svahů a zvládnou v pohodě mačky.

Na druhé straně máme v nabídce podobně tvrdé boty, které jsou rozchozené za pár dní, většinou bez bolesti a potíží, a mají takřka stejnou oporu, a kvalitu i spolehlivost si troufnu říct, že i vyšší.

Většina bot v naší nabíce je opravdu takříkajíc za odměnu, přestože mají různé škály tvrdosti a nejde o žádné „vařené nudle“. Máme i |boty, které i drobné ženy rozchodí (pokud tomu tak vůbec je potřeba říkat) za jeden den lehké chůze.

Ten mýtus je však zasloužený. Spousta starých pohorek, byť třeba neskutečně kvalitních, je prostě dělaných jinak, nebo jde často o lezecké boty, které sice vypadají na eBayi krásně, ale už se nedozvíte, že mají ocelový plát v podrážce (na lezení v ledu), výztuhy po celém komíně a jsou z 20 let neudržované, na plech vysušené tvrdé kůže (to je jediné, co na nich lze většinou změnit péčí a krémy – ocelový plát z nich však nezmizí).

Ale ano, pokud si koupíte lehké běžecké kecky, určitě budou, zcela očekávatelně, měkčí a ohebnější, než jakékoliv (ať už moderní, nebo celokožené klasické) pohorky.

 Vyměňovat po sešlapání podrážku je špatné pro lidské tělo.

Když jsem tohle poprvé slyšel, myslel jsem, že to je legrace (říkal mi to dobrý kamarád, který má s chozením ven, i na opravdu krásná a vzdálená místa (tedy místa, kde je zapotřebí kvalitní výbava) veliké zkušenosti).

Potom mi došlo, že to vychází z jiných odvětví, jako jsou zdravotní boty, či běžecké boty. Tam se (zvláště u běžeckých) míní, že po určitém počtu kilometrů se cosi v podrážce degraduje, a od té doby přestává plnit svoji funkci a lidské tělo (hlavně nohy a klouby) je od té doby v podstatě vystavené nepřízni osudu.

Pomineme-li, že dodnes není jasně dokázané, že to je pravda (pokud jste našli opačnou informaci, budeme rádi, když nám napíšete – ne abychom se hádali, ale opravdu nás to zajímá)… ale dostupné zdroje spíše nasvědčují tomu, že jde o marketing ve snaze prodávat co nejvíce nových bot.

Tak jako dnešní době panují předplatná snad všeho, co jsme bývali uvyklí vlastnit, tak i boty a výbavu by někteří chtěli prodávat ideálně co rok, dva, pořád dokola. Jsou oblasti, kde to dává smysl, nebo se tomu nevyhnete (až na výjimky třeba ponožky, spodní prádlo), nebo tam kde to je diskutabilně dokocne tak lepší (to jsme zpátky u těch předplatných, z nichž některá nabízejí víc, než verze „na pevno“).

Koho toto zajímá, určitě doporučujeme knihu „Zrozeni k běhu“. Tam je tahle problematika popsána mnohem lépe, ale v kostce – studie tam citované (a ty, které se nám podařilo dohledat) se kloní spíše k tomu, že sešlapané boty jsou dokonce lepší, pokud nemají narušenou strukturu – jsou prostě více vychozené.

A anekdoticky tohle můžu potvrdit také – nové podrážky po výměně bývají tužší, jakobych měl najednou tak trochu nové boty. A není divu, podrážka dělá strašně moc, a doslova na sobě nese celou botu.

Nejde tady ale o to, kdo má pravdu – snad to jen uzavřeme tím, že výměna podrážek, alespoň u celokožených bot, je spíše pozitivní jev, který z nich de facto udělá vlastně nové boty. Vršek je z kvalitní full grain kůže, která se chozením akorát změkčí, a různé výztuhy atd. časem nijak výrazně nedegradují, a to říkám spíše ze slušnosti. Mám 15 let staré pohory, s několikrát vyměněnými podrážkami…

… a jsou po rozchození (které tehdy trvalo takové poctivé tři týdny túr a bolesti) jen uvnitř pohodlnější, ale stále stejně pevné, spolehlivé, a nepromokavé jsou dokonce víc, než na začátku, protože roky ošetřování krémy s impregnací se na nich příznivě podepsaly a jsou nyní celé napuštěné, vyživené a spokojené.

Abych to nějak diplomaticky uzavřel – pokud budeme souhlasit s tím, že:

• Některé boty by se měly pravidelně měnit, protože to je pro tělo a pohodlí lepší…
• … můžeme se potom dohodnout i na tom, že jiné boty by se měly naopak udržovat pro co nejdelší život a největší pohodlí.
• Celokožené boty jsou ten druhý případ – za dlouhé chození, několikrát vyměněné podrážky či drobné opravy se vám nepomstí, ale naopak odvděčí spolehlivostí a pohodlím, které jen těžko budete hledat v jiné kategorii.

O celokožené boty se musím pořád složitě starat.

Na webu máme docela dost článků, jak se o kožené boty starat, a dáváme to do popisu k jednotlivým botám, nábožně to připomínáme jako mantru… a tak člověk snadno nabyde dojmu, že kožené boty jsou věda, něco, o co je potřeba se neustále starat, a co hůř, správně se starat, nepoplést to, jinak je to katastrofa… a víte co?

Kožené boty snesou daleko víc, než většina moderních.
Často vydrží na opravdu mnoho let, i bez jakékoliv péče, a nezřídkakdy na celý život s trochou občasné péče.

Starání a správná péče jsou pak jen způsob, jak ten život prodloužit, a udělat ho co nejpříjemnější, což dává smysl, právě proto, že s nimi máte tolik času, kolik sami budete chtít.

Mazání krémy jim dodá voděodolnost, částečně změknou (i když u většiny bot v naší nabídce toto není potřeba, a sami je rychle rozchodíte i bez krémů či jakýchkoliv změkčovadel).

A jsou asi opravdu výběrové, citlivé jemné kůže (hlavně pak u některých společenských bot, nebo třeba rukavic), které vyžadují jen určité krémy, složky a přístupy. My takové nenabízíme, a jde nám hlavně o maximální funkčnost, ne něco, o co byste se museli nedejbože bát.

Pro nás osobně je starání se o boty radost, občasný rituál, po kterém se nám i leckdy stýská, když ještě není potřeba ho obnovit. A není to nic zdlouhavého – stačí vzít boty, krém, pokud chcete, tak i kartáč či rukavice (závisí na krému a vaší toleranci), a za pět minut máte hotovo i s navléknutím tkaniček.

 Celokožené boty jsou jen způsob, jak z lidí vytáhnout víc peněz.

Chápeme, kde tohle vzniklo. Leckdo dnes prodává boty, které se tváří jako celokožené, nebo technicky vzato celokožené jsou, ale mají hodně daleko ke kvalitě, či tomu, co tuto kategorii dělá výjimečnou.

Různé „retro“, „ručně šité“ (tohle dělají jen ševci na zakázku, a takové boty stojí několikrát víc, než i ty nejlepší, nejdražší celokožené boty, které jdou rovnou koupit z regálu). Boty, které mají lepenou podrážku a šití je tam našité zvenčí na parádu… a přesto si drží relativně odvážnou, někdy i zcela neskromnou cenovku.

Přesto se rozpadnou stejně rychle, někdy i dříve, než moderní boty. Tak u takových zcela souhlasíme s tím, že jde jen o marketingový trik.

Kvalitní celokožené boty však na tohle nehrají. Jejich pořizovací cena je většinou (ne však vždy) o něco vyšší, než u moderních bot, pravda. Jejich životnost (a to i bez výměny podrážky) je však násobná, a v dnešní době, kdy moderní boty stojí skoro totéž (a koneckonců, i kdyby stály „jen“ polovinu), se ekonomicky velmi rychle vyplatí ty celokožené.

Z obchodního hlediska jde vlastně o jeden z horších modelů podnikání – boty, které není potřeba vyměnit, a přinejhorším je skoro vždy lze snadno a relativně levně opravit. Typicky jen jednou za pár let vyměníte sešlapanou podrážku (u moderních bot vám výrobce na ni řekne, že si musíte koupit celé nové boty, a podrážka vyměnit nelze)… a to ji ještě můžete vyměnit klidně u nějakého cizího ševce, který s obchodem, kde jste je původně koupili, nemá nic společného.

Celokožené boty jsou tedy spíše horší způsob, „jak z lidí vytáhnout peníze“. Jsou však dobrým způsobem, jak lidem ukázat, že peníze ušetřené na koupi nových bot lze investovat třeba do výletů na místa, kvůli kterým jste ty boty vlastně kupovali.

 Membrána je v mokru vždycky jediné, co nepromokne.

Membránové boty mají nespornou výhodu – pokud jsou alespoň trochu kvalitní, většinou na začátku svého života mají ukázkovou voděodolnost. Je pravda, že i ta mívá své limity – typicky opravdu promočená tráva, či mokrý tající sníh. Oproti tomu oblíbené testy v tekoucím potoce nejsou zase nutně tak vypovídající. Není tam takový tlak a otěr boty v pohybu.

Membrány bohužel časem degradují. A jakmile se to začne dít, běží časový limit do doby, kdy selžou úplně, nebo do takové míry, že se na boty v mokru již nelze spolehnout. Je to škoda, protože membrána potom už nese jen své nevýhody (časem zápach a snížená prodyšnost oproti látce či kůži bez membrány), a to věrně, kilometr za kilometrem.

Celokožené boty oproti tomu bývají na tom různě. Spousta kvalitních má už od začátku vynikající voděodolnost, zvláště je-li kůže kvalitně činěná od výroby, a pokud zatřel výrobce švy impregnací (nebo jste to udělali vy).

Nezřídkakdy však kožené boty mají na počátku voděodolnost spíše střední, či dokonce nižší. Časem, jak na ně budete používat krémy a impregnace, se tento průsečík přiblíží, a celokožené boty začnou být až velice, či takřka naprosto voděodolné (závisí také dle kůže a konstrukce té které boty).

Laicky řečeno se časem prostě celé prostoupí krémy, které chůzí a použitím projdou hluboko do struktury kůže. Nedoporučujeme to úplně urychlit, a botám dát násilně velkou dávku naráz (pravděpodobně se přebytek setře, nebo zůstane na povrchu boty), nebo se snažit impregnaci dostat do hloubky nosičem (oleje) či fénem – v takovém případě boty buď příliš naráz změknou, či je vysušíte a kůži zbytečně ublížíte.

Pokud však takovou 100% nepromokavost potřebujete ihned, ano, použijte nějakou opravdu kvalitní impregnaci a zafénujte ji teplem dovnitř. Boty budou nepromokavé jako gumáky, za cenu snížené životnosti a prodyšnosti.

Oproti tomu, pokud je budete průběžně mazat krémy s impregnací, nesníží se ani prodyšnost, ani životnost (ta se naopak výrazně prodlouží), a boty budou čím dál voděodolnější.

Doporučujeme je tedy prostě nosit, občas namazat – a časem se z nich opravdu stanou přátelé do takřka jakéhokoliv nečasu.

Máme kolegyni, která jezdí na dva až tři týdny do divočin a hor sbírat terénní data, měřit stromy atd., a bývá jediná, kdo má po týdnu nevybíravých podmínek suché nohy, protože jako jediná v práci nosí celokožené pohory.

Přesto je membrána u moderních bot dobrým řešením pro okamžitou a spolehlivou voděodolnost – dokud funguje.

 Kožené boty nedýchají, protože nemají membránu.

Marketing praví, že membrány – v botách, bundách, spacácích a dalších – dýchají. Musí to tvrdit, protože jsou opředené zase svými vlastními mýty i pravdami – a sice recenzemi uživatelů, kteří tvrdí, že nedýchají. My se v tomto článku nestavíme ani na jednu stranu, ale pojďme se na to podívat blíže.

Membrány se dávají jak na látkové, umělé, tak i kožené boty. Pokud je u všech z nich napsané (a to v dnešní době je, aby se prodávaly), že dýchají díky membráně… je z toho už asi jasné, že membrána není to, co zajišťuje prodyšnost.

Ve skutečnosti by se mělo spíš napsat: „Dýchají i přesto, že mají membránu.“
A to může být u kvalitní a nové membrány pravda.
Časem se membrány zalepí potem, špínou, a i a přes praní v pračce (ke kterému dříve či později patrně neochotně svolíte) už se většinou plně nezotaví… a co tím myslíme – myslíme tím to, že takové boty začnou být opravdu hodně cítit.

Kdo jste kdy membránové boty měli, zvláště u vyšších modelů pohorek, určitě to znáte. Trochu škodolibě si myslíme, že dvoupředsíňkové stany se vynalezly právě z důvodu, aby si každý mohl dát svoje pohorky na opačnou stranu, než jeho spolunocležník.

To je (možná trochu zbytečně ostrý) vtip. A nic proti membránám nemáme, i když je sami v botách nepoužíváme. Chceme jen ukázat, že membrána nesouvisí s prodyšností boty – ta je určená samotným materiálem, ať už se jedná o kůži, syntetiku, bavlněnou látku či cokoliv mezi nimi.

Kožené boty, pokud jsou z kvalitní full grain kůže, a především mají-li kůži i zevnitř boty (oproti běžnější syntetice), naopak dýchají velmi dobře. Typická reakce majitelů prvních kožených bot je:

„Tohle jsem fakt nečekal(a). Ponožky i nohy mi po celodenní túře voní kůží!“

A to není eufemismus. Kůže opravdu dýchá, je plná pórů a je to takříkajíc živý materiál, který snese opravdu hodně zátěže, horka a potu, a většinou ani tak nezačne zapáchat. Pokud ano, není to snad nikdy nezvratný proces (nám se to za kolektivních cca 50 let zkušeností nestalo, a to nepočítáme recenze od vás, které to potvrzují také).

Snad nám tedy odpustíte to přátelské rýpnutí výše – je to jen reakce na marketing proti koženým botám, který propaguje zase svoje pole – membrány. My tedy tvrdíme – kvalitní membrány jsou skvělé, a mohou i dobře dýchat. Kvalitní kůže dýchá vždycky.

Pokud bychom chtěli najít společnou půdu – nedýchají například gumáky. U těch je to však vykoupené naprostou voděodolností, snadnou údržbou a dalšími vlastnostmi. To nás přivádí k dalšímu mýtu:

Celokožené boty jsou nejlepší na všechno!

Jakkoliv celokožené boty milujeme, nemůžeme s tím souhlasit a doporučit je pro všechny případy a možná použití.

Jak jsme psali výše, membránové boty fungují ihned po nákupu (tedy, některé je také potřeba rozchodit, ale typicky jsou spíše rovnou z krabice takové, jaké budou po zbytek svého života).

Gumáky mají zase naprostou, takřka analogovou spolehlivost proti vodě – ideální do močálů, slatin či pro rybaření a další vodní bohulibé činnosti.

A jindy prostě potřebujete lehoučké, prodyšné látkové boty, třeba na rychlé letní přechody či přeběhy hor se zátěží. I to jsou krásná dobrodružství…

… a asi pointa je tato – důležité je v první řadě se dostat tam, pro co jste ty které boty kupovali. Až v druhé řadě závisí na výbavě.

A to neříkám jako cenu útěchy – sám jsem zažil krásné výlety v naprosto nevhodných botách – lehké látkové běžecké kecky a jarní tající svahy? Ještě po hodině v přetopeném vlaku domů jsem necítil chodidla, ale dodnes si pamatuji, jakou měla zimní zapadající obloha barvu.

Když to ale vrátím k tématu – pro mě osobně celokožené boty dávají smysl:

• Do hor, lesů, divočiny – naprostá spolehlivost, nepromokavost, a pohodlí.
• Do města – moc se mi líbí kvalitní kožené polobotky, jakobych si vzal s sebou i do ulic kousek duše hor.
• Na fyzickou práci – stabilita, ochrana (sekání dřeva), trvanlivost (nemusím myslet na to, že hrubou prací si poškozuji něco, co budu časem muset vyměnit).
• Cokoliv mezi tím. Takřka nenosím a nepotřebuji moderní boty – míval jsem kdysi třeba na běhání, horské kolo, či do města, ale vše postupně nahradily kožené – je mi v nich prostě líp.

Celokožené pohorky – pro cesty bez konce.

Za ty roky a kilometry se natvarovaly přesně na vaše chodidla a styl chůze. Nic vás s nimi nepřekvapí – snad jen to, že pořád drží. Dost možná je jednou předáte dál. Ale třeba do té doby lidé vynaleznou, jak prodloužit život, a budete s nimi držet krok tak, jako ony s vámi.

Celokožené boty nejsou pro každého.

A není na tom nic špatného.

Ale pro ty, kdo jdou vždy o kus dál, a někdy i trochu stranou cest, zůstávají jedním z mála nástrojů, které nezklamou jen proto, že se změnilo počasí, … nebo je svět pod nimi o deset let starší, než na začátku jejich cesty.

Zbytek už je na vás.

V celokožených botách, dost možná tak jako my, najdete kamaráda na celý život, který čeká, až ho nazujete a vyrazíte tvořit příběhy. Ať už budou malé či velké, tyto boty vždy budou držet krok s vámi.

Stezka se v mlze zužuje, až z ní zbývá jen náznak mezi trsy kavylů a osamělými andělikami.
Jejich květy připomínají fraktály sněhových vloček – vítr k vám nese jejich vůni.

Dnes v noci možná čím dál studenější déšť vystřídá první sníh.

Jste na hřebeni, a skláníte se pod batohem, tak jako den nad krajinou okolo.
Nejsou tu žádné značky.
A tak není ani důvod se zastavit, a nejít pořád dál.