Treemme – obuv pro dřevorubce a nejen pro ně
Zdravím přátelé.
Značku Treemme znám několik let, ale nemám od nich žádné boty. Na internetu nejdou najít žádné informace k botám, tedy kromě těch, které uvádí výrobce na svých stránkách. Na internetu jsem našel jen jeden příspěvek držitele bot této značky. Byl pozitivní, ale zase kromě něj neexistuje nikde nic. Takže jsem si řekl, že jsou jen dvě možnosti. Buď jejich boty nikdo nekupuje, protože jsou špatné. Nebo naopak jejich boty jsou skvělé, ale jejich majitelé nemají čas být na internetu a prostě je používají a chodí v nich, místo toho, aby seděli za stolem u PC a psaly své dojmy.
Považuji za velké štěstí, že si tuto značku vyhlídl Tomáš a to konrétně model 9-1108, který se mi taky velmi líbí. A aniž bych jej měl v ruce, už jen díky lepšímu řešení jazyku, se mi zdá lepší než Pfanner 103117 .
No a je dost povídání, nechme promluvit fotky a informace od Toma, kterému ještě jednou moc děkuji.
Přátelé, kamarádi, my vám ty Treemme přivezeme!
Vše to začalo hledáním bot, které nejsou jen spotřební zboží. Po prošmejdění stránky Festovní věci jsem si objednal Dallapé Caré Alto, ale i přesto nebyly úplně tím co jsem hledal. Jelikož jsem už měl boty z kvalitní kůže bez membrány, tak jsem chtěl něco jiného – Pfanner Tirol Juchten byla jednou z možností, ale díky horší domluvě a nejasnostem ohledně tloušťky svršku jsem je zavrhl.
Po dosti vlídné a informativní výměně emailů jsem si objednal model 9-1108, který má jazyk řešený jako Pfanner – přišitý ke svršku z samostatného kusu kůže. Po zaslání fotky modelu 9-1108 s jazykem v jednom kuse se svrškem od pana Kabary, jsem vznesl dotaz k Treemme na tuto variantu s kladnou odpovědí. Jen mi bylo řečeno, že díky nulové poptávce na tuto variantu ji nešijí na sklad a tak si budu muset počkat do půlky září. (+ do toho měli Italové prázdniny 20 dní!) Po uplynutí termínu a několika urgencích mi bylo sděleno, že je pokazili a musí je šít znova…
Boty došili 29. října a odeslali. Fed ex zvládl dopravit boty z Itálie na Island za 3 dny (klobouk dolů)
Co bylo první? Pfanner nebo Treemme?
Boty, na které se díváme, jsou „kopií“ lesáckých Pfanner. Podle mě je to částečně dáno normou proti proříznutí, kterou musí oba páry splnit. Treemme mají druhou třídu odolnosti s rychlostí řetězu do 24 m/s.
Svršek je z kůže od E. Galluser různé tloušťky, v mailu mi tvrdili 3,0-3,9mm. Jazyk je z tlustší vrstvy, asi jako „hlavní“ dopadová zóna pily. Výztuha ve špičce je kovová (ocel nebo hliník/dural, osobně jen hádám). Hlavní rozdíl od Pfanner je v podešvě. Ta je vyrobena z nitrilového=syntetického kaučuku a má možnost uchycení hřebů do předpřipravených otvorů nebo mačky pouze přes patu (zapadá do výřezů v Podešvy a je uchycena pákou), oba tyto výmysly nabízí Treemme v sekci doplňků. Podešev je stylu TRAIL a tváří se, že je z domácí produkce firmy Treemme. Podešev je taktéž vybavena pro život antistatickou, absorbcí rázů v patě, odolností proti palivům, ochrana proti propíchnutí a vším co vyplívá z dané normy EN ISO17249:2014.
Díky zběžnému nazutí mohu říct, že boty nebudou na široké nohy, ale trochu místa na manévrování vám dává klasický trojboj – boty+vložky+ponožky. Různé kombinace, různé výsledky. Já mám trochu volného místa ze stran na patě, ale to se může změnit až boty rozchodím a budou se dát plně dotáhnout. Jediný nedostatkem, co jsem objevil je poutko pro snažší nazutí, díky malým rozměrům je zcela nepoužitelné, a to nemám ruce jako lopaty…
K obuvi mi byl darován krém Grasso Foca od firmy Reflex, údajně jde o tuk z tuleně, ale po otevření zavání jako lanolin z ovčí vlny. Toho tuleně nemohu potvrdit ani vyvrátit, ještě jsem k žádnému nečuchal. Avšak boty byly před odesláním řádně namazány, šli totiž vidět zbytky nevstřebaného krému ve švech.
Norské šití je ošetřeno nějakou látkou, proti prosáknutí, avšak působí to jako obyčejné lepidlo díky své tuhosti po zaschnutí, uvidím jak se to bude chovat v provozu. Boty jsou kompletně šité na stroji. Futro boty je s vyjímkou koženého pásku na patě, kompletně ze syntetiky, dokonce i stélka pod vložkou do bot. Tato syntetika (nápadně podobná Klima air u Pfannerů) je v tandemu s membránou AquaStop, kterou jsem vyloženě nepožadoval. Vyjednat si kožené futro se mi nepodařilo, díky informačnímu embargu na mou osobu z Italské strany, avšak tuto možnost nabízí ve svém letitém katalogu 2016/2017 na svém webu.
Rozhodně bych doporučil navštívit stránky Treemme – treemmecalzature.com
Rozdíly v konstrukci:
Kdo prožene model 9-1108 přes vyhledávač obrázků, najde dost různých výsledků. Rozdíly lze najít v hlavním švu, který je na vnitřní straně a někde je prošitý 4x se třemi nýty jindy zas 2x prošitý se dvěma nýty kdy třetí je spojen zároveň s rolnou tak jako je tomu u Pfanneru (vycházím pouze z recenze a fotek pana Kabary). Některé mají místo háčku přes kotník jen textilní poutko nebo D kroužek s brzdou (stylem Lowa Tibet – rozdělí šněrování do dvou zón). Mé boty jsou nejaktuálnější, ušité v říjnu 2018.
Můj pár má hlavní šev prošitý 2x se čtyřmi nýty, šněrování je D kroužek – 3 rolny – 4 háčky. Šití je minimálně dvojité, někdy i trojité, jak uvidíte na fotkách. Potěšující je, že „uzly“ šití jsou šité více na těsno nebo tak aby se překrývaly. Občas na mě vykoukne zbytek lepidla, který už nezačistili nebo ledabyle rozmázly po svršku, avšak jde jen o vizuální nedostatky. Ve zkušební době v opravně trekové obuvi jsem zažíval to samé 😀
V katalogu nabízí celkem čtyři varianty:
ŠITÉ-úseň od Gallusser nebo reverse leather = obrácená kůže (nevím co si pod tím představit) spárované s AquaStop futrem nebo futrem koženým
LEPENÉ- nubuk + podešev Vibram s plastem pro poloautomatické mačky
Bohužel, nemohu boty vyzkoušet. Na mém testovacím polygonu (východní Island) vládne nepříznivé počasí se sněhem a meteorologové vydali varování stylem: „Kdo se půjde projít, ten jisto jistě umře.“ Snad Vám tedy bude stačit dostatek fotek a za nějaký čas přihodím i zkušenosti.
Technikálie:
- velikost 45
- výška 285 mm
- podešev 320 mm, šířka 112 mm
- vložka do bot 293 mm, šířka 97 mm
- stélka asi 295-296 mm (přesněji to nešlo)
- tloušťka svršku 3,2-3,5mm (více než u Dallapé, které má 3,0mm)
- tloušťka vrchního dílu jazyka asi 3,7 mm
- váha 1550 g
- cena – 270 eur za tuto variantu + poštovné 30 eur
Pokračující informace prosinec 2018:
První zkušenosti
Na Island udeřilo „babí léto“ a tak jsem měl možnost boty vyzkoušet venku. Zatím jsem v botech ušel asi jen 40-50 km. Nejdříve jsem je nazul uvnitř abych vyzkoušel velikost atp. Schodiště se ukázalo jako téměř neřešitelný problém, ale vše sedí tak jak má, a proto jsem vyrazil ven. Boty neuvěřitelně drží tvar a vůbec se neohýbají přes kotník nebo za špicí nad prsty. Může to být dáno pracovní normou EN ISO, na svém webu Treemme tvrdí, že je obuv odolná proti ohybu. Netuším, co to má znamenat – menší opotřebení? Velká tuhost díky vrstvám proti proříznutí/ propíchnutí ve svršku a podešvi? Myslím, že každá bota by se pro pohodlnou a plnou funkci měla ohýbat ve zmíněných místech. Ještě je brzy na to hodnotit celkovou tuhost před rozchozením, ale hádám, že by se dalo mluvit o kategorii C/D.
První vycházka byla pracovní při shánění ovcí před stříháním a šlo asi o 3 km vřesovištěm, přes odvodňovací kanály nebo i břeh řeky, který byl plný kamenů. Boty nezklamaly a nabízí velkou boční tuhost. Tuhá je i podešev, kameny či skála nejde přes podešev cítit, díky tomu není problém „šplhat“ terénem i při malé opoře. Horší je to ale při sestupu, kdy celková tuhost boty brání došlápnutí na špičku a utlumení došlapu. Výsledkem je došlap na patu, který je dost citelný a při nesení větší zátěže na zádech by mohl urychlit únavu. Takže kaučuková podešev s vrstvou pro tlumení rázů v patě by zasloužila nějaké vylepšení nebo lepší vložky do bot.
Nejdelší výlet byl 13 km do hor při teplotě -8 stupňů. Boty obstály na výbornou, i přes kovovou špici nebyla cítit zima. Znovu se musím vrátit k podešvě – s klesající teplotou ztrácí určitou pružnost charakteristickou pro kaučuk. Odolnost proti uklouznutí na ledu je průměrná nebo chcete-li srovnatelná s Vibramem Montagna. Boty by si z kolonky zimní mohly tedy zaškrtnout jen tepelný komfort. (na zimu nabízí Treemme daleko vhodnější řešení)
Nasákavost svršku je velmi malá, díky materiálu a ošetření se voda chová tak jak má – stéká a tvoří kapky a nevsakuje se nebo netvoří mokré mapy (což se o mích Lowa Tibet říct nedá). Nějaká voda se vsákla při chůzi vřesovištěm, kdy se kůže trochu „načesala“ na špicy, ale nic co by proteklo dovnitř.
Při rozcházení mě trochu tlačí svršek do nártu v oblasti prohlubně se švem, kde končí svršek a napojuje se na něj vrchní díl jazyka. Taktéž mě odřela levá bota na patě, ale vzhledem ke vzdálenosti a terénu nic hrozného.
Zatím boty naplňují mé očekávání – maximální odolnost, kvalitní materiály a zpracování za lidovou cenu. Letos boty již nerozchodím, vrátil se sníh, který podle domorodců zůstane až do května 2019.
Napsal Tomáš Mikoška