Jaké různé zdravotní problémy jsou ve studiích prováděných na lidech a zvířatech dávány do souvislosti s PFC?

Studie prováděné na lidech

• Poškození imunitního systému u dětí, v jehož důsledku děti nereagují na očkování proti tetanua záškrtu (Grandjean et al, 2012).
• Zvýšený výskyt rakoviny související se znečištěním PFC (Bonefeld-Jorgensen et al, 2011).
• Narušená ženská plodnost související s hladinou PFC v krvi u žen – opožděné otěhotnění (Fei et al, 2009).

Studie prováděné na krysách

• Zvětšení jater související s PFC.
• Nízká porodní hmotnost související s PFC.
• Nižší plodnost související s PFC.

(USEPA, 2009)

Je tvrzení „bez obsahu PFOA a PFOS“ zárukou, že impregnační produkt neobsahuje fluorokarbony?
Ne.
PFOS a PFOA jsou pouhé dvě chemické látky ze skupiny fluorovaných sloučenin (PFC). Všechny fluorokarbonové odpuzovače vody se vyrábějí za použití PFC nebo látek, z nichž se biodegradací mohou stát PFC.

Jaký je rozdíl mezi PFC a PFOS či PFOA?
PFC je název přidělený obsáhlé skupině látek označované jako fluorované sloučeniny. PFOS a PFOA jsou součástí této skupiny. PFOS a PFOA tedy jsou PFC. Rozdíl mezi jednotlivými látkami z této skupiny spočívá především v tom, kolik se ve fluorovaném řetězci nachází atomů uhlíku. PFOS a PFOA jsou oktyly, což znamená, že obsahují 8 atomů uhlíku.

Jaký je rozdíl mezi PFC C6 a PFC C8?
PFOA a PFOS jsou PFC C8. To znamená, že ve své chemické struktuře mají 8 atomů uhlíku. PFC C6 jsou úplně stejné až na to, že ve své chemické struktuře mají 6 atomů uhlíku. PFHxA, C6 ekvivalent PFOA, je materiál odolný vůči rozkladu, ale nemusí u něj docházet k bioakumulaci u lidí v takové míře jako v případě PFOA. Na druhou stranu PFHxS, C6 ekvivalent PFOS, je rovněž odolný vůči rozkladu a dochází u něj k akumulaci stejně nebo možná ještě více než u PFOA či PFOS (US Environmental Protection Agency, 2009; Lasier et al, 2011).

Jsou PFOS a PFOA jedinými látkami ze skupiny PFC, u nichž byly prokázány potenciální karcinogenní účinky?
U řady látek z této skupiny, včetně některých s méně než 8 atomy uhlíku, bylo prokázáno, že způsobují v buňkách změny, které mohou vést k rozvoji nádorů (Trosko a Ruch, 1998; Upham et al, 1998).

Jsou PFOS a PFOA jedinými látkami ze skupiny PFC, které jsou prokazatelně odolné vůči rozkladu v přírodě a které prokazatelně vedou k bioakumulaci v těle člověka či zvířat?
Vůbec ne.
Většina PFC je potenciálně odolná vůči rozkladu v přírodě a mnoho z nich provádí bioakumulaci, a to včetně některých, které obsahují méně než 8členné řetězce uhlíku (Dimitrov et al, 2004; Lasier et al, 2011; USEPA, 2009).

Jak se tzv. fluorokarbon bez obsahu PFOA, který byl testován a shledán bezpečným pro život v rybnících, může degradovat na nebezpečný PFOA?
PFC jsou chemické stavební kameny, z nichž se vyrábějí fluorokarbonové odpuzovače vody. Když se PFC chemickými vazbami zapojí do fluorokarbonového odpuzovače vody, je bezpečně uchováván ve velké molekule, která není toxická. Tyto velké molekuly fluorokarbonového odpuzovače vody obsahují fluorotelomery. Jak fluorotelomer stárne, dochází k jeho biodegradaci v přírodě nebo oxiduje, rozděluje se na části a vypouští menší, toxické PFC kyseliny. Pokud je fluorotelomer na bázi PFC C8, koncovým produktem biodegradace bude PFOA. Takže takzvaný produkt bez obsahu PFOA může postupem času vypouštět PFOA do životního prostředí (Dimitrov et al, 2004; Dinglasan et al, 2004; Ellis et al, 2004).

Jak dlouho trvá, než se fluorokarbonové odpuzovače vody, resp. fluorotelomery degradují na nebezpečné PFC kyseliny (mezi nimi například PFOA)?
V otázce toho, jak dlouho tento proces potrvá, nepanuje shoda. V současné době existuje obecná shoda na tom, že k této přeměně dochází v dostatečně krátké době na to, aby mohla přispět ke znečištění PFC.

Jedna studie ukázala, že pstruzi, kteří byli krmeni fluorotelomerem, tuto látku ve svých játrech následně přeměnili na PFC kyseliny (Butt et al, 2010). K degradaci tak teoreticky může dojít prostřednictvím trávení. To je mimořádně důležité hledisko při posuzování, zda by se fluorokarbonové odpuzovače vody měly používat v domácnosti. Kontaminace potravin by v důsledku trávení mohla vést k přímému vstřebávání PFC kyselin do těla.

Výrobci fluorokarbonů ve svých výzkumech dospěli k závěru, že biodegradace v půdě je mimořádně pomalý proces, který trvá tisíce let. Když však americká EPA výzkum zopakovala, dospěla k mnohem vyšší rychlosti biodegradace a k závěru, že „degradace fluorotelomerových polymerů je významným zdrojem PFOA a dalších fluorovaných sloučenin v přírodě“. Degradace v půdě představuje pouze jeden ze způsobů, jakými se fluorokarbonové odpuzovače vody mohou přeměňovat na toxičtější látky PFC. (Washington et al, 2009)

Je prokázáno, že fluorokarbonové odpuzovače vody na bázi PFC C6 jsou zcela bezpečné?
Ne.
U fluorotelomerů na bázi PFC C6 dochází k degradaci a biodegradaci na PFC kyseliny stejně jako u fluorotelomerů C8. Ačkoliv konečný produkt biodegradace, PFHxA, může být pro lidi i životní prostředí méně nebezpečný než PFOA, jedná se i nadále o potenciální hrozbu. Kromě toho je PFHxA jen jednou ze skupiny chemických látek, které vznikají v důsledku biodegradace fluorotelomerů C6. Kromě PFHxA při biodegradaci vznikají fluorotelomerové kyseliny – větší kusy rozbitých fluoropolymerů. Fluorotelomerové kyseliny jsou pro vodní biotopy prokazatelně stejně toxické jako menší PFC kyseliny (Michelle M. Phillips, 2007).

Jsou PFC jedinými látkami ze skupiny fluorokarbonů, u nichž dochází k bioakumulaci v těle lidí či zvířat?
V rámci studie věnované delfínům a sviňuchám vyplaveným na pláž z čínských vod byly ve vysoké koncentraci nalezeny sloučeniny PFC a další fluorokarbonové chemické látky včetně PFOA a PFOS. Nicméně až 70 procent fluorokarbonového materiálu nalezeného v tělech delfínů pocházelo z neznámých fluorokarbonových chemických látek (Yeung et al, 2009). Z toho vyplývá, že k bioakumulaci může docházet nejen u hlavních kyselin PFOS a PFOA, ale u celé řady fluorokarbonových látek, které mohou pocházet z mnoha různých zdrojů. Mimo jiné se může jednat o produkty biodegradace fluoropolymerů či pesticidů.

Jsou tekuté fluorokarbonové impregnační produkty určené pro použití v domácnosti a označené slovy „bez obsahu PFOA a PFOS“ pro uživatele zcela bezpečné?
Ne.
Vzhledem ke všem výše uvedeným důvodům by se fluorokarbonové odpuzovače vody měly považovat za potenciálně nebezpečné pro domácí použití. Souhrnně lze říct, že níže uvedené faktory přispívají k závěru, že fluorokarbonové impregnační tekutiny nejsou ideální pro použití v domácnosti:

• Tekutiny přinesené do kuchyně proto, aby byly použity v pračce, se potenciálně mohou dostat do jídla.
• Fluorokarbonové odpuzovače vody se biodegradací mění na různé PFC kyseliny, včetně fluorotelomerových kyselin.
• Ukázalo se, že fluorotelomery používané ve fluorokarbonových odpuzovačích vody se u krys a pstruhů mění biodegradací na PFC kyseliny, a tudíž se mohou biodegradovat prostřednictvím lidského zažívání.
• PFOA a PFOS jsou jen dva příklady ze skupiny toxických PFC kyselin.
• PFC kyseliny se v lidské tkáni prokazatelně nerozkládají.
• Byla prokázána souvislost PFC kyselin s poškozením imunitního systému u dětí.
• Hladina PFC kyseliny nutná k potenciálnímu ohrožení lidského organismu je mimořádně nízká: desítky částic na jednu miliardu. To by hmotností odpovídalo méně než setině tabletky proti bolesti hlavy, rozložené napříč celým tělem (Grandjean et al, 2012).
• Lidské tělo nedokáže PFC kyseliny efektivně vyloučit (nicméně některé se mohou vylučovat snadněji než jiné). PFC kyseliny se tak v lidském krevním oběhu postupně usazují, i když je jejich zdroj velmi malý.