Zdravím přátelé.
Výběr obuvi může mít zásadní dopad na naše zdraví, pohodlí, zážitek z toulání. Tento článek navazuje na původní článek ZDE. Věnuje se cestě objevování různých typů obuvi. Od turistických bot s podpatky po Barefoot obuv, které ovlivňují nohy, celkové zdraví a hlavně zážitek z toulání.
Příběh začíná před mnoha lety s bolestmi zad, nohou způsobenými dlouhodobým nošením nevhodné obuvi. S Barefoot obuví jsem zažil zlepšení ve svém zdraví a pohodlí, což mě inspirovalo k prozkoumání vlivu obuvi na tělo.
Dnes nosím standartní obuv s podpatkem, ale hlídám si, aby nebyl vyšší jak 8 mm (drop 8 mm). Barefoot obuv nenosím.
A proč?
Dozvíte se níže.
Výhody nošení obuvi bez podpatku
Čím dál více slyším kolem sebe, že lidé chodí v Barefoot botech po lese, na horách. Sám jsem používal prstové boty od Vibramu, modely, které se už dnes nevyrábí, ale principiélně jsou pořád stejné. Na přírodním povrchu, jako je hlína, tráva moc pohodlné chození, ale kameny, skály, štěrk, byl pro mě utrpení. O mokré trávě ani nemluvě. V krátkosti, tam kde bylo sucho a měkký podklad, jsem si chození užíval. Tam kde byly kameny, nerovnosti, štěrk, mokro, tam jsem trpěl. Ve městě pro mě je tato obuv nepoužitelná. Chodím přes patu a potřebuji na tvrdém povrchu, mít odtlumenou patu na botech, jinak mi trpí kotníky, kolena a hlavně kyčle. Takže pro mě je Barefoot obuv v přírodě nepoužitelná.
Níže uvádím v přehledných bodech hlavní výhody, nevýhody těchto bot. Pokud jsem na něco zapomněl, budu rád když mě doplníte.
Přirozená poloha nohy
Nošení obuvi bez podpatku podporuje přirozenou anatomickou pozici nohy, což může přinést výhody, jako je zlepšení držení těla, snížení bolesti v dolní části zad. Tato obuv také rozkládá tělesnou hmotnost rovnoměrněji po celé ploše chodidla, což může přispět k lepší rovnováze, stabilitě.
Zdraví nohou
Minimalistická obuv posiluje svaly nohou, podporuje lepší prokrvení, což může vést k snížení rizika vzniku deformací, únavy nohou. Tato obuv také umožňuje prstům pohybovat se volněji, což je přirozenější, zdravější pro nohy.
Prevence bolesti
Nošení obuvi s nízkým nebo žádným podpatkem může pomoci předcházet bolestem zad, nohou a kloubů. Podpatky mění rozložení hmotnosti, zatěžují kolena a páteř, což může vést k chronickým bolestem.
Nevýhody nošení obuvi bez podpatku a Barefoot obuvi
Období adaptace
Přechod na Barefoot obuv vyžaduje období adaptace, během něhož se nohy musí přizpůsobit novému způsobu chůze. Toto období může být spojeno s dočasným nepohodlím nebo bolestí.
Nedostatek ochrany
Barefoot obuv poskytuje méně ochrany proti ostrým předmětům, což může být rizikové v některých prostředích. Noha je také více vystavena vlivům počasí.
Potenciální riziko zranění
Bez polstrování mohou být nohy více vystaveny nárazům a tlaku, což může vést k zraněním, zejména u lidí s existujícími problémy nohou nebo chodidel.
Nároky na svalstvo
Nošení Barefoot obuvi zvyšuje zapojení svalů nohy, což může vést k únavě nebo bolesti, dokud se noha nepřizpůsobí novému stylu chůze.
Sociální a pracovní normy
Barefoot obuv může být vnímána jako nevhodná v určitých sociálních a pracovních situacích, což může omezit její použitelnost.
Výhody nošení obuvi s podpatkem
Celý život nosím boty s podpatkem a jak se říká, moje nohy, tělo už si na to zvyklo, a pokud si pohlídám, aby drop na botech byl do 8 mm, nemám žádné zdravotní problémy. Co je pro mě hlavní, je že jsou tyto boty odtlumené, šetří moje klouby, hlavně na tvrdém povrchu. V mém botníku mají všechny boty podpatek, dokonce i sandále mají minimální drop a velmi dobře odtlumenou podrážku.
Níže uvádím v přehledných bodech hlavní výhody, nevýhody těchto bot. Pokud jsem na něco zapomněl, budu rád když mě doplníte.
Estetický
Podpatky často zvyšují sebevědomí, dodávají eleganci outfitu. Mnoho lidí považuje podpatky za symbol sofistikovanosti, profesionality.
Optické prodloužení nohou
Podpatky mohou vizuálně prodloužit nohy, což je často považováno za esteticky přitažlivé, může zlepšit celkovou harmonii postavy.
Zlepšení postavy
Mírné nošení podpatků může podporovat rovnější držení těla, zlepšovat posturu.
Nevýhody nošení obuvi s podpatkem
Zdravotní rizika
Dlouhodobé nošení podpatků může vést k bolestem zad, deformacím prstů, problémům s koleny. Toto je způsobeno změnou v rozložení tělesné hmotnosti, zatížením páteře.
Omezená funkčnost
Podpatky omezují přirozenou funkci nohy, snižují stabilitu, což může vést k obtížné chůzi na nerovném terénu a zvýšenému riziku pádu.
Doporučená výška podpatku
Podpatky do výšky přibližně 5-7,5 cm jsou považovány za rozumný kompromis mezi estetikou a pohodlím, protože minimalizují negativní dopady na strukturu těla, chodidla.
Návod na přechod z obuvi s podpatkem na Barefoot obuv
Z vlastní zkušenosti vím, že přechod z klasické odtlumené boty s podpatkem, na Barefoot obuv vyžaduje čas, trpělivost. Hold nohy i tělo musí zesílit, najít si své místo v novém postoji, stylu chůze. Pro mě osobně bylo nejtěžší chodit na celou plochu nohy, což jsem nikdy nedokázal a pořád chodím přes patu. Čím pomaleji chodím, tím důrazněji chodím přes patu.
Níže jsem dal do bodů základní postřehy, které jsem si vyzkoušel, prošel si jimi.
Postupný Přechod
Začněte s nižšími podpatky, postupně přejděte na plochou obuv, aby se nohy mohly přizpůsobit.
Střídání obuvi
Pravidelně střídejte mezi obuví s podpatky a plochou obuví, abyste postupně zvyšovali dobu nošení Barefoot obuvi.
Krátké období nošení
Začněte nošení Barefoot obuvi na krátké doby, postupně zvyšujte dobu nošení.
Posilování nohou
Cvičení zaměřená na posilování nohou, chodidel pomůže zvýšit odolnost a flexibilitu.
Roztahování a masáže
Pravidelně provádějte roztahovací cviky pro nohy, lýtka a masírujte chodidla, aby se uvolnily napjaté svaly.
Pozorování reakce těla
Dbejte na jakékoli známky bolesti nebo nepohodlí a přizpůsobte dobu nošení Barefoot obuvi podle potřeby.
Výhody nošení celokožených, robustních turistických bot
Celokožené turistické boty s pevnou, stabilní podrážkou jsou naprostým opakem Barefoot stylu, který mi vyhovuje. Při svém toulání, testování mi došlo, že potřebuji pevné boty, které se vytvarují podle nohou, stylu chůze. Udrží nohy v teple, suchu, ochrání je, jsou jim podporou a i když neumožňují naplno rozvinout přirozený potenciál chodidel, je pro mě pohodlnější, bezpečnější chodit v pohorkách, než v Barefoot botech.
Ano je pravda, že neustále se zabývám myšlenkou celokožených pohorek s nulovým dropem, které by v sobě spojily to nejlepší z Barefoot a celokožených pohorek. Kde narážím na, zatím, nepřekonatelnou překážku, je gumová podrážka s hlubokým, agresivním dezénem, který by byl alespoň 8 mm hluboký. To, co jsem zatím našel, je dobré tak na toulání kolem řeky 🙁 Snad časem najdu potřebnou gumovou podrážku 🙂
Níže uvádím v přehledných bodech hlavní výhody, nevýhody těchto bot. Pokud jsem na něco zapomněl, budu rád, když mě doplníte.
Odolnost a trvanlivost
Celokožené, robustní turistické boty jsou navrženy pro maximální odolnost a trvanlivost. Kůže jako materiál je přirozeně odolná proti průrazu a oděru, což je nezbytné v drsných venkovních podmínkách. Šitá podrážka zajišťuje delší životnost boty, možnost její výměny v případě opotřebení.
Ochrana nohou
Tyto boty poskytují výbornou ochranu nohou v náročném terénu. Jsou navrženy tak, aby chránily nohy před ostrými kameny, větvemi a dalšími nebezpečími přírody. Robustní konstrukce pomáhá chránit chodidla i před extrémními teplotami. Tato ochrana je zvlášť důležitá v neznámém nebo divokém terénu, kde riziko poranění nohou je větší.
Podpora kotníku a stability
Důležitým aspektem turistické obuvi je podpora kotníku. Vysoký design a pevná konstrukce pomáhají stabilizovat kotník, což snižuje riziko výronů a jiných zranění, zejména na nerovném nebo kluzkém povrchu nebo při stoupání, sestupu v horách. Tato podpora je něco, co Barefoot obuv nebo obuv bez podpatku obvykle nenabízí.
Voděodolnost
Mnoho celokožených turistických bot je navrženo tak, aby bylo voděodolné, což je nezbytné pro udržení nohou v suchu a teple v proměnlivých, vlhkých podmínkách, které jsou běžné v přírodě. Barefoot obuv často nedokáže poskytnout stejnou úroveň ochrany.
Pohodlí na dlouhých trasách
Kvalitní turistické boty nabízejí výjimečné pohodlí i při dlouhých procházkách. Vnitřní polstrování, ergonomický design, podpora oblouku nohy pomáhají snižovat únavu a zvyšují celkové pohodlí během dlouhých túr.
Lepší přilnavost, trakce
Robustní podrážky turistických bot jsou speciálně navrženy pro vynikající přilnavost na různých površích, včetně mokrých, kluzkých nebo nerovných terénů, což je v přírodě nezbytné pro bezpečnou chůzi.
Teplotní regulace, pohodlí
Kvalitní kožené boty mají dobré tepelné vlastnosti, které pomáhají udržovat nohy v teple v chladném prostředí a poskytují dostatečnou prodyšnost v teplejším počasí.
Závěr
Na základě zkušeností a dostupných informací je jasné, že výběr obuvi má zásadní význam pro zdraví, pohodlí, zážitky. Ať už se jedná o boty s podpatkem, minimalistickou Barefoot obuv nebo výběr robustní turistické obuvi pro aktivity v přírodě. Je klíčové zvážit všechny aspekty – od zdravotních přínosů, ochrany nohou až po sociální, estetické faktory. Správný výběr obuvi může mít pozitivní dopad na fyzické pohodlí, zdraví nohou, celkovou kvalitu života, a hlavně zážitky z toulání v přírodě.
Přestože Barefoot obuv a obuv bez podpatku mohou nabízet výhody, jako je přirozenější poloha nohy a posilování svalů nohou, v náročných venkovních podmínkách, jako jsou hory a divoká příroda, jsou tyto výhody obvykle převáženy potřebou vyšší ochrany, podpory a trvanlivosti, kterou poskytují kvalitní turistické boty.
Osobně používám v přírodě na krátké i dlouhé toulání kvalitní celokožené pohorky, ve městě obuv na chůzi po tvrdém povrchu používám boty s velmi dobře odpruženou patou. Bohužel našlapuji přes patu, potřebuji kvalitní odpružení paty kvůli kloubům. Barefoot obuv používám jen výjimečně, a to pouze v přírodě, za dobrého počasí, měkkém povrchu, bez kamenů, štěrku na krátké toulání v blízkosti civilizace. Velmi rád, přenechám Barefoot druhým, kterým přinese více spokojenosti než mi.
Ještě než odpovím, tak echo pro všechny čtenáře – přečtěte si komentář od Jardy níže ve vlákně – je opravdu z praxe a má vynikající postřehy.
***
Ahoj,
děkuji za opravdu ukázkový komentář, je vidět že v terénu máte nachozeno a ne pouze stezkami se značením. Mám to podobně, i když nemám zatím Vaši praxi (je mi 35) – když můžu, chodím mimo stezky (kde to dává smysl a nepošlapu třeba chráněné rostliny, nebo nevyplaším hnízdící ptactvo atd.).
Moji kamarádi mají pro mě pořekadlo, že vybírám ty nejhorší cesty – bažiny, polomy, skály, trní… tak máme podobný základ. Také rád tahám středně větší náklady v rámci tréninku (30+ kg voda v kanystru, přenosná kamna, kempovací výbava, …).
A musím Vám dát za pravdu. Podpatek má opravdu své výhody, přesně jak píšete – v zimě si v polomech do sněhu kopu schůdky, někdy s nesmeky/menšími mačkami, stejně jako nosím návleky.
Mám také prototyp Festovních pohorek, které mají širokou špičku, a mají sice výkroj na podpatek (takže tam drží návleky), ale nemají přechod/zvýšení, takže podrážka je v jedné rovině (resp. asi kdybych botu rozřezal, podpatek tam úplně minimální bude). Z těch bot mám hodně podobný pocit (příjemný), jako z barefoot, akorát že tento prototyp má opravdu robustní podrážku, přes kterou necítím žádné kameny, větve atd. – má několik cm tloušťku.
Také mám na míru šité barefoot pohorky s vyměnitelnou podrážkou a ty už nemají takovou robustnost – i když drží materiál ukázkově (kvalitní matro i šití), nemají tu vlastnost že mě podrží v terénu. Připadám si s nimi spíše jako lehkonohý Indián, většinou je beru na kratší procházky s menším batohem a prolézám úžlabiny, křoví a terén, kam mě krosna většinou snadno nepustí. Tyto boty se určitě nehodí na návleky, nesmeky, mačky či opravdu těžký terén (resp. kdysi jsem i suťoviska chodil v sandálech, ale dnes bych si to už asi nelajsnul, hlavně třeba už vůbec ne v divočině mimo signál).
Ten prototyp je ale vynikající, kombinuje vlastnosti obou. Tomáš to nerad uslyší a určitě odpoví něco záporného (je skromný, i když se mu povedl husarský kousek). Do té doby jsem také moc nevěřil, že může být něco, co kombinuje obojí.
Snad je někdy budeme mít normálně na prodej, hodně by mě zajímalo, jak budou sedět profíkovi jako Vy, který je vezme bez smilování do všech terénů s pořádným batohem.
Cenné jsou i zkušenosti s ocelovou špičkou. Stejně tak měly v 50. a dalších letech horolezecké boty problém, protože výztuha ocelí ve stélce odváděla teplo a omrzaly nohy.
Gumáky mi přijdou také skvělé, jen jak říkáte, ne do všech podmínek. Hodně rádi je mají Seveřani, hlavně v rovnatějších, močálovitějších krajinách (Laponsko, finské pláně, švédské močály, …).
Díky tedy za Vaše zkušenosti. Jsou hodně cenné, mně dávají nejvíc také delší výlety (třeba podzimní Laponsko na 2 týdny), kdy to člověka vrátí od prototypů, které si maluje v duchu, do reality, co opravdu potřebuje a co ne, když přijde na to, že se musí na výbavu spolehnout a nezavolá si přinejhorším pomoc (nebo v našich podmínkách často klidně taxík…).
Pokud budete chtít, napište prosím i jaké máte zkušenosti s oblečením do podobných podmínek, jaké jste popisoval. Já mám své favority, kterým svěřím i život, ale zajímá mě, jak to máte.
Děkuje a zdraví
Mirek z Festovních věcí
Ahoj, dovolím si reakci.
Sledoval jsem celý vývoj a testování Festovních pohorek, protože ten projekt mě obecně velmi zaujal.
Má geneze, postřehy z praxe:
Osobně nenosím gumové boty, přesto že jsem aktivně dlouhé roky myslivec, opravdu aktivně a opravdu v těžkém terénu pomezí Beskyd a Bílých Karpat, kdysi (když jsem začínal) byly gumovky prakticky jediné boty do lesa a norma – v létě letní, v zimě zimní (gumofilc)… Chlapi to nějak zvládali, ono, stejně nic jíného nebylo, nohy si zvykly, zpevnily se, nosila se vlna nejčastěji 2 vrstvy, první tenká ponožka bavlna, druhá vlněná, v létě jen bavlna. Při nějaké delší aktivitě, kdy se moc nechodilo ale dělalo, třeba s pilou, tak to šlo tu šichtu vydržet, pokud se chodilo, bavlněná vrstva se prostě vyměnila za druhé suché, ty první schly, třeba i po vojensky za krkem… prostě šlo to a šlo by to jistě i dnes..
První problém na který jsem narazil při přechodu z polních rovinatých podmínek do hor – byl ten že vždy všechny gumové holínky byly příliš měkké, s měkkou podrážkou – bez opory kotníku, bez opory podpatku ve svazích při traverzu nebo sestupu. A to i prémiové tehdejší značky gumáků s vnitřkem tehdy velmi módního neoprenu. (90.léta)
Čili to, co fungovalo slušně v rovinách, mírně zvlněném terénu, naprosto přestalo fungovat v lese, roklích, potocích, mokrém listí, „lakatošovkách“, bahně, sněhu, větvích nebo kombinaci toho všeho).. Dík nedostupnosti terénu, se často zvěř zatoulala po ulovení do roklí, strží, nebo jen ze svahu, kde nutnost ji byla dostat nahoru, aby člověk s ní mohl pak na transportní svážnici atd. Nehledě na to že člověk s sebou v báglu musí nést výbavu, slabší zvěř, třeba srnčí, nebo sele, naloží do báglu na záda (tahat zvěř je nesmysl, zvěř do 20-25kg po vyvržení se nosí) , ta větší se často musí rozrušit na místě a odnést opakovaně po částech, nechci li volat 3 chlapy, nebo traktor s navijákem, což je dost neekonomické a dnes úplně nemožné finančně prakticky.
Po prvním měsíci v Bílých Karpatech mi bylo jasné, že potřebuji vysokou botu, kožnou botu a nepromokavou botu, perfektní podrážku. Začal jsem se ohlížet po něčem mnohem pevnějším, odolnějším.
Měl jsem Meindly, pak Aku Grizzly (ty mám dodnes po výměně EVA podrážky, která se po 6ti letech odporoučela). Gumáky jsem od té doby na nohách neměl.
Časem jsem přišel na to že nic jiného na povrchovou ochranu proti promočení nebude fungovat než vosk. Používám Sno- Seal. Toto je můj doteď jediný recept, na boty do terénu – které fungují. Ani Aku a ani Meindl nejsou všespásné, není tam opora kotníku jako u vysokohorských bot, ale jsou prostě pevnější, dají se dotáhnout podle potřeby, mají pevnější podrážku a mají jakýsi podpatek.
Teď se dostávám k jádru toho smyslu reakce na tento článek.
Velmi mě zaujala myšlenka – Festovních pohorek, kdy je pevnost, životnost, obnovitelnost podrážky (bota nezradí na dlouhé túře se nemusím třepat že se mi bez varování urve podrážka – což se může stát prakticky kdykoliv, obzvlášť pokud člověk nechce dávat za boty 10tis, ale nakoupí je v akci, což bývá výprodej ležáků většinou… výrobci expiraci neuvádí a jedině při výměně podrážky mi byli schopni v Restday Zlín, nějak zaručit že daná podrážka není starší jak rok.. Výměna proběhla, ale záruka byla jen půl roku, po rozhraní 7 měsíců v terénu podrážka začala místy lehce odlézat zboku od kůže, což jsem řešil samoopravou, odmaštěním, vyškrabáním a zalitím tím nej chemoprenem… což zatím funguje ale vzbuzuje dál velké otazníky dále…
Čili myšlenka opravdu pevných, na míru šitých kožených bot, maximálně vodotěsných (nebudu psát vlhkotěsných – to je nesmysl… stačí hodinová procházka mokrou travou vyšší po letní bouřce nebo za stálého drobného deště, mnohdy stačí bohatě i rosa (nové Lowa GTX Z6 mi pustili po hodině šmajdání na střelnici v rose v 15cm trávě tam a zpět, kdy jsem chodil kolegovi k terči – po brutálním zavoskování sno-sealem za tepla – ano vím že se nedoporučuje, ale nubuk a textil ani není co zkazit, jsem je před mokrem zavřel. Tedy nedá se mluvit v přírodě o vlhku, ale o mokru a obecně mám zkušenost že chůze mokrou travou je na úrovni rozbředlého sněhu a asi na vodotěsnost horší zkouška jak statické stání ve vodě..)
Čili ano Festovní pohorky jako projekt mi dávají velký smysl a velmi mu fandím – je to velká díra na trhu – Umím si představit pro zaplnění – ušít něco jako obuv do těžby typu Pfanner nebo Treemme, jen s určitými rozdíly tak, aby se v nich dalo chodit, nebyly až tak moc tvrdé, ale přiměřeněji, mohly by být stejně vysoké, nebo i možnost vyšších, měly polstrovaný a zpevněný kotník, přitom na špici rozumně ohebné, vodotěsně do plné výšky šitý jazyk a bez ocelové špice, aby neodváděla teplo… prostě ultymátní bota na čundr, pro lovce obecně pro všechny co nosí bágl v těžkém terénu, nechtějí se bát že se jim zuje podrážka – čili obnovitelnou podrážku z měkčí směsi, která drží podobně jako zimní guma, z té nejkvalitnější a nejpevnější kůže co je k mání, nejlepších nití, nej materiálu na výstelku. Hlavně boty udělat tak, ať to zase nejsou lyžáky, ale ergonomické, pohodlné a přitom do boku pevné proti vyvrtnutí kotníku, na traverz mimo stezky, kdy je třeba botu do svahu zaseknout podobně jako lyži či sněžnici/ mačku.
V tomto ohledu mi vůbec ten projekt za použití nějakého tipu podrážky Barefoot neseděl – uvedu hlavní důvody.
Rozměr – plocha té podrážky mi neseděla při představě toho nejhoršího co v běžném terénu nastane, bláto, traverz bukovým stojákem, mokré listí, bágl na zádech 30kg, svah, rokle potok, sestup výstup… nemožné a nemožné s daným vzorkem a teď se dostávám k tomu podpatku – musí tam být, aby se měl o co člověk zapřít, zabořit jej a vytvořit si mikroschod – to je fyzika – ano, v takovém terénu si každým šlápnutím musí člověk udělat schod – schůdek, podobně jako zvěř spárkem, možná je to blbé přirovnání, ale stačí se kouknout jak vypadá ochoz zvěře, jak zvěř chodí – kdo umí koukat jasně vidí že tam jsou po ní stopy, ale do svahu, ze svahu často ujede, traverz taky schod.
Barefoot obuv je pro našince v těchto podmínkách nestravitelná – a odpovídá fakt procházkám možná někde po cyklostezce, tím to končí, není univerzální do přírody ani obecně. Moožná někde do rovin, rovinných pánví snad.
Tolik můj postřeh k danému článku – snad jsem nějakou myšlenkou přispěl, je mi 44let a pohybuji se v přírodě zhruba od 6ti, kde jsem nastoupil do skautu, kde byla univerzální a ústrojová bota polní vz.60 (klasika kanady), na běhačku kolem tábora a závody – klasické číny. Vybraní jedinci měli důstojnické hnědé (podšité kozinou bez traktoru), těch bylo ale jen pár.
Ještě drobnost – boty bez podpatku nejsou zbraní, těžko se v nich bude něco drtit, nedají se asi dobře použít jako kladívko 🙂 v nouzi, hlavně za mě velký problém do sněhu – nedovolují připnutí návleků, řetízek či lanko se nemá dole kde zachytit napříč a muselo by se zvlášť vymýšlet nějaké úchyty na botě nebo podrážce, což by asi technicky šlo, ale nevýhody viz výše to celkově i tady převládají.
Tolik mé postřehy z praxe a k danému tématu festovní vs. barefoot.
Jarda
Zdravím.
Děkuji za cenné informace a podporu.
Hodně inspirativní, spousta praktických postřehů a moc si jich vážím, děkuji.
Nevím, co bych mohl doplnit, vypadá to že jste všechno s Mirkem napsali 🙂
Barefoot pohorky pomalu pokračují, ale je problém s podrážkou, která se zakousne do terénu. Takovou zatím nemám.
Vysoké boty by taky šly, ale protože preferuji steh z boku a svršek z jednoho kusu kůže, je problém na achilovce, kde je materiálu hodně a tlačí na achilovku, určitě existuje způsob, ale ještě jsem jej nenašel 🙂
Držení kotníku je trochu problém. festovní pohorky jsou jen z kůže na svršku i když z hrubé cca. 5 mm, ale není tam polstrování, podšívka, výztuže. Takže kotník nedrží tak pevně, jako moderní, vysoké boty, které to vše mají.
Ta potom nemá smysl dělat vysoké Festovní pohorky, kvůli držení kotníku. Na to mají skvělé boty Lundhags Jaure, Professional a další třívrstvé Lundhags boty, které jsou nepromokavé, drží kotník a jsou luxusně pohodlné.
Takže Festovní pohorky lehce nad kotník, ale nebudou nikdy fixovat kotník, protože to u těchto bot nejde, pokud chci aby byly jednoduché, blbuvzdorné, trvanlivé a bez viditelného šití.
No a nakonec cena.
Jen materiál (ten nejlepší jaký je. Třeba kůže která se činí dubovou kůrou 1 rok a ne 2 hodiny chrom činěním) vyjde na 10 000 Kč, pak je tu práce (nemám šicí stroj a toto jsou opravdu 100% rušně šité boty. Steh po stehu sedlářským stehem), daně a jsme na 30 000 Kč.
Ušití bot mi zabere 1 měsíc. Pro lidi to je hodně peněz, pro mě je to na hraně, abych věnoval svůj čas pro něčí boty, místo toho, abych ten čas trávil s rodinou. Zní to možná tvrdě, ale je to tak. Takže díra na trhu je, ale protože zatím není nikdo, kdo by takové boty šil za peníze, které jsou lidi ochotni zaplatit a firmě se to vyplatilo 🙁 Ruční výroba tuto díru nezalepí, protože takové boty, za tyto peníze si nikdo nekoupí.
Tak asi si ušiju boty jen pro sebe a budu si v nich toulat 🙂
Uvidíme co čas přinese. Nechme se překvapit 🙂
Tom