Plnění snu – boty do lesa
Zdravím přátelé.
Tak a konečně byla doručena useň z koželužny KUMO. Ještě přijde podrážka a můžeme začít.
Zatím laboruji nad střihem… jednoduchý, blbuvzdorný, každý si jej může udělat na koleně, funkční a pěkný… lehké jako facka 😀
Hovězí třísločiněný krupon v plné tloušťce, Full Grain, tloušťka 6 mm. Momentálně čeká, až budou boty vymyšlené, odzkoušené a doladěné. Potom se z ní bude šít.
Na těchto botech se pracuje: Z 10 mm. tlustého tříslošiněného vazu 🙂
Pořád to není ono……….. Pokračuji dále.
Základní koncept je hotový. Určitě budou úpravy u konečné verze, ale směr už je dán…..
První testovací prototyp, vycházejíce z krpců.
První testovací podrážka. Po nalepení a oříznutí vypadaly skvěle. Komfort při nošení skvělý. Bohužel, po celodenní procházce se podrážka odlepila. Krpce se přizpůsobily noze, podrážka se nepřizpůsobila. Takže musím najít způsob, aby se jak krpce, tak i podrážka dokázaly přizpůsobit noze a způsobu chození.
Druhý pokus s podrážkou. Myšlenka je, že nanesu něco, co se ke kůži přilepí, vytvaruje podle krpce a ochrání jej proti vlhkosti zespodu i mechanickému poškození. Krpce se už přizpůsobily noze a mají správný tvar, takže se může nanášet nová podrážka. Pro urychlení testování, na každé botě, jiná hmota. Nakonec se ukázala jako lepší průhledná hmota, původně lepidlo 🙂 Bohužel po celodenním chození i ve vodě, se obě podrážky odlepily. Je pravda, že jsem musel použít hrubé násilí.
Třetí pokus s podrážkou. Tentokrát jsem se nechal inspirovat nápadem ze zahraničí. Nalepit gumový granulát. Koupil jsem hokejový puk a nastrouhal jej na starém struhadle…neskutečna dřina 🙁 Pro úsporu času, na každé botě jiný způsob. Na levé je použito lepidlo na kůži, na pravé osvědčená průhledná hmota z druhého pokusu. Podrážku jsem pořádně zdrsnil. Po celodenním nošení, procházení se potokem, bahnem i po asfaltové cestě se ukázalo, že lepidlo na boty neobstálo a opět vyhrála průhledná hmota, která šla také z podrážky strhnout, ale za opravdu velkého násilí, obracení několika nehtů….
Vypadá to, že se rýsuje koncept podrážky. Nějaká přilnavá hmota, která se dokáže nalepit na zdrsněnou kůži, do které se přimíchá gumový granulát. Tak jsem koupil chodník v prášku. Na levý jsem použil jako podklad lepidlo na kůži, nechal zaschnout a potom namíchaný chodník v prášku. Na pravém krpci je použitý jen chodník v prášku. Nechám, zaschnou a otestuji.
Tak to dopadlo špatně, podrážka sice na botě drží, ale odolnost vůči mechanickému zatížení není moc dobrá….granulát se uvolňuje a to hlavně na patě….možná za to může to, když na asfaltové cestě se otáčím na patě a zkouším, co to vydrží 🙂 Více odolala směs bez lepidla na kůži, ale i tak neobstála.
Další test skončil dříve než začal (lepidlo z chodníku v prášku jako podklad a na něj, ještě než zaschlo, elastické lepidlo). Zkoušel jsem dva rozdílné materiály. Podrážku jsem sloupnul dříve, než jsem si boty nazul 🙁
Další pokus s podrážkou. Tentokrát dvouvrstvou. Na zdrsněnou kůži nanesu lepidlo, zasypu granulátem, vtlačím jej do lepidla a nechám den zaschnout. Potom nanesu druhou vrstvu toho samého lepidla a zarovnám. Uvidíme, jak odolá. Na každé botě, je použito jiné lepidlo.
A takto podrážka dopadla po testování. Zatím nejlepší výsledek.
